Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1373/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně M. J., proti žalovaným 1/ Městu F.-M., 2/ E. N., 3/ P. N., o určení neplatnosti smlouvy a uložení povinnosti nabídnout spoluvlastnický podíl ke koupi, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. , o dovolání R. J., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2003, č.j. -102, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se za připuštění změny žaloby podle , za připuštění přistoupení účastníků řízení na straně žalovaných (žalovaní 2,3) podle a za připuštění záměny účastníků na straně žalobkyně podle , domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 2. 8. 2000 mezi žalovaným 1/ jako prodávajícím a žalovanými 2/,3/ jako kupujícími ohledně spoluvlastnického podílu 166/1002 na budově čp. 2323 na pozemku parc.č. 2883/2 v k.ú. F., obec F.-M., dále uložení povinnosti žalovanému 1/ nabídnout žalobkyni ke koupi tento spoluvlastnický podíl, a pro případ, že taková nabídka nebude možná, uložení této povinnosti žalovaným 2/,3/. Žalobkyně tvrdila, že je nájemkyní bytu v budově, jejíž spoluvlastnické podíly se žalovaný 1/ jako vlastník rozhodl prodat stávajícím nájemcům bytu, a jiným osobám mohl být příslušný spoluvlastnický podíl prodán až poté, co stávající nájemce koupi odmítl či do určené lhůty nezaplatil zálohu kupní ceny. Žalobkyně však vzhledem ke svému zdravotnímu (duševnímu) stavu nebyla schopna chápat význam nabídky ke koupi a její syn (nyní dovolatel) tehdy žádal žalovaného 1/, aby věc byla projednána až s opatrovníkem žalobkyně po skončení již zahájeného soudního řízení o zbavení žalobkyně způsobilosti k právním úkonům. Žalovaný 1/ namísto toho spoluvlastnický podíl prodal žalovaným 2/,3/. Kupní smlouva uzavřená mezi žalovaným 1/ žalovanými 2/,3/ je tak neplatná a má být učiněna řádná nabídka ke koupi spoluvlastnického podílu žalobkyni jako nájemkyni bytu v budově.

Žalobkyně dne 25. 1. 2002 zemřela.

Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 10. 2001, č.j. -83, bylo řízení zastaveno podle (dále ). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že úmrtím žalobkyně její právo nájmu bytu zaniklo a „z obsahu spisu nelze dovodit žádné skutečnosti o přechodu nájmu bytu ve smyslu ustanovení .“

Odvolání R. J. proti citovanému usnesení bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2003, č.j. -102, podle s tím, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. R. J. není oprávněn k odvolání jako opatrovník žalobkyně, neboť jeho oprávnění zaniklo smrtí žalobkyně (, s přihlédnutím k ustanovení ) a není ani domnělým právním nástupcem žalobkyně, neboť řízení ve věci projednání dědictví zůstavitelky (žalobkyně) bylo zastaveno podle a R. J. byl vydán zanechaný majetek nepatrné hodnoty jako osobě, která se postarala o pohřeb, nikoli jako dědici.

Proti usnesení odvolacího soudu podal R. J. dovolání, jehož přípustnost opírá o Dovolatel již v odvolání sděloval, že je synem zemřelé žalobkyně, v předmětném bytě bydlí od narození a označoval znovu doklady prokazující, že nájem bytu na něho přešel podle . Odmítnutím odvolání bez zabývání se otázkou právního nástupnictví dovolatele rozhodl odvolací soud nesprávně a porušil právo dovolatele být účastníkem řízení. Dovolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle je (mimo jiné) dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle

Lze dovodit, že dovolání je přípustné rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání proti takovému usnesení soudu prvního stupně odmítnuto podle , neboť právní účinky napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně zůstávají tak zachovány a zákonodárce měl na mysli dovolací přezkum rozhodnutí vyvolávajícího účinky zastavení řízení podle Jedná se o posouzení práva být účastníkem řízení (na základě procesního nástupnictví) k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníka ( ).

Sluší se zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2002, sp.zn. , publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, číslo 87, kterým bylo odmítnuto obdobné dovolání proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustné. V tehdy projednávané věci však přicházelo v úvahu pouze zjevně nedůvodně uplatněné procesní nástupnictví z titulu dědění. Pokud by tehdy dovolací soud spojil přípustnost a důvodnost dovolání, mohl posoudit dovolání jako nedůvodné, a zamítnout je.

Nyní vyslovený názor dovolacího soudu není tedy v zásadním rozporu s dřívějším rozhodnutím; pouze akcentuje ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků s ohledem na okolnosti projednávané věci.

Dovolací soud dále zjistil, že dovolání podala v dovolací lhůtě fyzická osoba, zastoupená advokátem (, ).

Posouzení otázky, zda dovolání podala k němu oprávněná osoba ( ) spojil dovolací soud, vzhledem k povaze věci, s posouzením důvodnosti podaného dovolání.

Podle , věta první, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.

Podle ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

V projednávané věci se žalobkyně domáhala vydání výše uvedeného rozhodnutí na základě prvotní skutečnosti, že je nájemkyní bytu. Již v době rozhodování soudu prvního stupně o zastavení řízení z obsahu spisu vyplývalo, že R. J. je hlášen k trvalému pobytu na stejné adrese bydliště jako žalobkyně a jevila se tak pravděpodobnost, že v bytě se žalobkyní i bydlel a žil ve společné domácnosti jako syn. Konečně sám soud v odůvodnění rozhodnutí zmiňuje ustanovení . Za této situace měl soud prvního stupně zaměřit dokazování na skutečnost, zda R. J. žil v den smrti žalobkyně se žalobkyní ve společné domácnosti a nemá vlastní byt ( ). Procesní nástupnictví v občanském soudním řízení podle ustanovení upravuje další postup v řízení spojený se zánikem způsobilosti být účastníkem řízení v období po zahájení řízení do pravomocného skončení řízení. Procesní nástupnictví odráží nástupnictví hmotněprávní, aby tak v občanském soudním řízení byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ). Jinými slovy, i v ustanovení procesní právo „kopíruje“ právo hmotné. Úvahy soudu prvního stupně směřující k procesnímu nástupnictví odvozenému od hmotněprávního nástupnictví podle byly tedy správné, soud však nezjišťoval potřebné skutečnosti vedoucí ke závěru, zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady nástupnictví podle a řízení zastavil. Zjištění procesního nástupnictví účastníka řízení, jehož způsobilost být účastníkem řízení po zahájení řízení zanikla, je úřední povinností soudu; nedodrží-li soud tento postup a řízení zastaví, poruší tak y ČR a d, neboť zákonem stanoveným způsobem neposkytne dostatečnou ochranu právům účastníků (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1998, sp.zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, číslo 135, str. 273). Odvolací soud procesní pochybení soudu prvního stupně nezohlednil, neodstranil; veden úvahou směřující k nástupnictví na základě dědění, která vzhledem k povaze věci není případná. V souzené věci totiž žalobkyně jako nájemkyně bytu podala žalobu, kterou se domáhala „nabídky“ koupě spoluvlastnického podílu na budově odvozeného od práva nájmu bytu v budově. V případě přechodu nájmu podle , vzhledem k povaze věci, nedochází k zániku práva tvrzeného v zahájeném řízení vázáného na osobu nájemce bytu smrtí nájemce. Pokud by byly zjištěny zákonné předpoklady přechodu nájmu podle , pak nájemce (právní nástupce žalobkyně) vstupuje do práv a povinností žalobkyně; přičemž by mu měl soud poskytnout poučení podle , včetně poučení o hrazení nákladů celého řízení.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo správně určil právní normu na zjištěný skutkový stav, tuto normu však nesprávně vyložil.

Dovolací soud posoudil tedy dovolání jako přípustné - podané k němu oprávněnou osobou (v úvahu přicházející procesní nástupce žalobkyně) i důvodné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení (procesní nástupnictví vztahoval pouze k možnému titulu dědění) a nesprávně použil , 2 (vzhledem k povaze věci) namísto . Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle Z důvodu souvisejícího procesního pochybení zrušil dovolací soud současně i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ). Soud prvního stupně totiž nesprávně vyložil , a v důsledku toho neprováděl zjišťování skutečností rozhodných pro přechod nájmu podle .

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižší instance závazný. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud nižší instance při skončení věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. srpna 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu