Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 245/97

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti V. H.,

proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze

dne 17. 4.1997, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka

řízení, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17.4.1997, sp. zn.15 Co 223/97, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne20.12.1996, čj. -140, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým

bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 19

C 359/89, ze dne 20.12.1996. Tímto usnesením Obvodní soud pro

Prahu 4, jako soud I. stupně, nepřipustil přistoupení akciové

společnosti MS-R., jako dalšího účastníka řízení na straně odpůrce

a řízení o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady za ztrátu na

důchodu zastavil, a to v podstatě s odůvodněním, že z provedených

důkazů vyplynulo, že stěžovatelem v žalobě označený žalobce není

a nebyl v obchodním rejstříku zapsán, a byl tak tedy jako žalovaný

označen někdo, kdo nemá způsobilost k právům a povinnostem a nemá

tedy ani způsobilost být účastníkem řízení, a soud proto nemohl

postupovat jinak, než pro neodstranitelný nedostatek podmínek

řízení toto řízení zastavit.

Tato rozhodnutí soudu považuje stěžovatel za nesprávná.

V důvodech ústavní stížnosti poukazuje na to, že v době podání

žaloby existovaly u samotného žalovaného rozpory mezi

delimitačními protokoly a výpisy z obchodního rejstříku. Tyto

rozpory však nemohou jít k tíži stěžovatele. Pokud existovaly

pochybnosti v označení žalovaného, bylo povinností soudu I. stupně

poučit stěžovatele o této případné nesprávnosti a vyzvat ho

k odstranění závad. Do této poučovací povinnosti nesporně patří

i označení žalovaného. Žaloba byla podle stěžovatelova názoru

zamítnuta pouze z formálních důvodů při nesplnění poučovací

povinnosti podle ustanovení , čímž došlo k dotčení jeho

práva na soudní ochranu ve smyslu a y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje

zrušení stížností napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal

vyjádření Městského soudu v Praze a připojil spis Obvodního soudu

pro Prahu 4, sp. zn. . K ústavní stížnosti se vyjádřily

rovněž IPS, a. s., Praha, jako vedlejší účastník.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Městský soud v Praze co

do důvodu svého postupu odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí.

Pokud jde o namítané nesplnění poučovací povinnosti dle § 5

, je toho názoru, že pro způsob, jakým stěžovatel označil

žalovaného, nemohl vůči němu soud žádného stupně plnit poučovací

povinnost již proto, že nemohl vědět, koho jiného chce skutečně

žalovat. Stěžovatelova bezradnost v tomto trvá i nadále, jak je

patrno i z označení vedlejších účastníků v jeho ústavní stížnosti.

Soudy obou stupňů respektovaly poučovací povinnost, z označení

žalovaného však nevyplynula možnost, jak stěžovatele poučit, aniž

by se vystavily zjevně nebezpečí vadného poučení o věcné

legitimaci ve sporu a poučování by překročilo hranice stanovené

v Poučit může soud jen o těch neúplnostech

a nejasnostech označení žalovaného, které jej činí, na rozdíl od

původního stavu, přesným, určitým a srozumitelným. Stěžovatelem

požadovaný zásah soudu by v souzené věci byl nahrazováním podstaty

určení žalovaného soudem a nikoliv dispozitivním úkonem žalobce.

Proto městský soud navrhuje stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

IPS, a. s., se postavení vedlejšího účastníka vzdaly.

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného

soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost

je důvodná.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.

zn. musel být, což v dané věci není zcela bez

významu, zčásti rekonstruován - učinil Ústavní soud tato zjištění,

která v dané věci pro posouzení ústavní stížnosti považuje za

podstatná. Stěžovatel ve své žalobě ze dne 1.12.1989, jíž se

domáhal přiznání náhrady za ztrátu na důchodu v důsledku

onemocnění nemocí z povolání, označil jako žalovaného P. IPS

Praha 4. Vyjádření k této žalobě dne 3. 1.1990 podal subjekt podle

úředního razítka na vyjádření otištěného, označený jako Inženýrské

a průmyslové stavby Praha, státní podnik, P., sdružený podnik,

v němž tento upozorňuje na změnu v organizační struktuře s tím, že

sdružený podnik P.zanikl k 31.12.1989. Ve spise následuje usnesení

soudu I. stupně ze dne 16. 1. 1990, jímž tento soud řízení podle

přerušil s odůvodněním, že u téhož

soudu probíhá pod sp. z. řízení o odškodnění nemoci

z povolání, které s daným sporem bezprostředně souvisí. Proti

tomuto usnesení soudu I. stupně podal stěžovatel dne 7. 2. 1990

odvolání, v němž označil jako stranu, proti níž byla žaloba

podána, IPS Praha, s.p., Praha 4, Točitá 6a (a obdobně označoval

žalovaného v bezprostředně následujících podáních adresovaných

soudu). Z tohoto upřesnění žalovaného pak zcela zřejmě, jak je to

patrno ze záhlaví usnesení ze dne 11. 4. 1990, vycházel i Městský

soud v Praze, který jako soud odvolací uvedené usnesení soudu I.

stupně změnil tak, že řízení nepřerušil, přičemž v odůvodnění

svého rozhodnutí mimo jiné také uvedl, že nejvýznamnější otázka

pro posouzení základu sporného nároku, totiž, zda žalovaný

odpovídá za škodu způsobenou žalobci nemocí z povolání, je mezi

účastníky nesporná. Na to pak soud I. stupně provedl jednání ve

dnech 23. 7. 1990, 17. 9. 1990, 7. 7. 1992 a 17. 12. 1993, kdy

jednal o věci samé, přitom v mezidobí vyžádal i znalecký posudek

a jeho doplněk za účelem zjištění fiktivního důchodu jako nezbytný

podklad pro rozhodnutí o věci samé. Jakkoliv není možno

z rekonstruovaného spisu zjistit, koho soud I. stupně jako

žalovaného k jednáním předvolával, lze z faktu, že jednání vždy

probíhala za účasti právního zástupce protistrany, aniž byl přitom

jakýmkoliv způsobem namítán nedostatek způsobilosti být účastníkem

řízení, dovodit, že soud I. stupně jednal se subjektem právně

existujícím Inženýrskými a průmyslovými stavbami, státní podnik,

Praha (který byl se sídlem Praha 10, Kubánské revoluce 11, jak

plyne z výpisu z obchodního rejstříku ve spise založeného

a ostatně i ze zjištění učiněných obecnými soudy v době od 1. 7.

1988 do 31. 7. 1990 a od 3. 4. 1990 do 31. 3. 1991, v obchodním

rejstříku zapsán), kterého považoval za žalovaného, a později

postupně, a to v souladu s ustanovením , i s jeho

procesními nástupci. Takovýmto nástupcem byla v době předcházející

jednání dne 17. 12. 1993, u něhož byla konstatována ztráta spisu,

akciová společnost M. Do práv a povinností této společnosti

vstoupila akciová společnost MS-R., na což u uvedeného jednání

upozornil její zástupce, a je to také patrno i z ve spise

založených listinných důkazů, notářských zápisů o osvědčení

o rozhodnutí zakladatele M, a. s. založit podle § 172 obchodního

zákoníku uvedenou akciovou společnost, na kterou, jak je patrno

z dalšího listinného důkazu, okamžikem jejího zápisu do obchodního

rejstříku přešla veškerá práva, povinnosti a závazky, jež se před

tímto zápisem vztahovaly na závod 3 akciové společnosti M.

Následujícím podáním pak žalobce rozšířil žalobu i proti akciové

společnosti MS-R. Při dalším jednání soudu dne 27.11.1995, které

se uskutečnilo až po provedení rekonstrukce spisu, pak zástupce

akciové společnosti MS - R., a to v podstatě v tomto řízení

poprvé, namítl, že P. IPS, které byly v žalobě uvedeny jako

žalovaná strana, nikdy jako subjekt práva neexistovaly. Na

objasnění této otázky se pak soud v průběhu dalšího řízení zaměřil

vyžadováním listinných důkazů, z nichž pak učinil již uvedený

závěr vedoucí k zastavení řízení.

S přihlédnutím k tomu, že z rozhodnutí č. 32/1986 ministra

stavebnictví ČSR ze dne 19.12.1986 a rozhodnutí č. 14/1988

ministra výstavby a stavebnictví ČSR ze dne 27. 6. 1988 (č.l. 103

a 106) je patrno, že od 1. 1.1987 existující státní hospodářská

organizace P., národní podnik, byla začleněna, a to veškerý její

majetek se všemi pracovníky i právy a závazky, včetně práv

a povinností z pracovněprávních vztahů, do druhým z uvedených

rozhodnutí založeného státního podniku Inženýrské a průmyslové

stavby Praha (ke dni 1. 7. 1988), je možno podle názoru Ústavního

soudu původní označení žalovaného (a to včetně nesprávné adresy

vztahující se zřejmě k závodu, jehož se spor bezprostředně týkal),

v žalobě považovat pouze za vadu podání - nepřesné označení

žalovaného - tedy nedostatek, který mohl a měl být soudem

odstraněn postupem podle , a to bezprostředně po

podání žaloby. Z obsahu rekonstruovaného spisu nebylo možno

zjistit, zda soud takto postupoval a zda tak splnil i svou

poučovací povinnost, plynoucí pro něj v té době z ustanovení § 5

, ve znění platném v době podání žaloby, podle něhož soudy

poskytovaly občanům i organizacím poučení o jejich právech

a povinnostech, pomáhaly jim při uplatnění jejich práv a dbaly

všestranně o to, aby nikdo pro nedostatek právních znalostí

neutrpěl újmu. Skutečností ze spisu dále plynoucí je, že

stěžovatel ve svých následných podáních již protistranu označil

jako Inženýrské a průmyslové stavby, s. p. Praha (a to v době, kdy

tento subjekt byl v obchodním rejstříku zapsán), s níž soud I.

stupně, stejně tak jako s jeho procesními nástupci, jednal. Tímto

způsobem měl soud postupovat i v dalším řízení po provedení

rekonstrukce spisu, neboť zjištění procesního nástupnictví původně

existujícího subjektu (byť ne zcela správně v žalobě označeného)

bylo již jeho úřední povinností. Pokud však obecné soudy

z uvedeného, v době podání žaloby nesprávného označení žalovaného,

po více jak šesti letech trvání sporu vyvodily závěry vedoucí

k zastavení řízení, došlo tím jejich postupem i rozhodnutími

k porušení y ČR, jakož i y, neboť

zákonem stanoveným postupem dostatečnou ochranu právům stěžovatele

neposkytly. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud napadené

usnesení Městského soudu v Praze a z důvodů procesní ekonomie také

rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. -140, ze

dne 20.12.1996, zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a)

]

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. listopadu 1998