Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1402/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty v částce 3.000,- Kč; odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí vyžadované ustanovením ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) byly splněny, jelikož v řízení bylo prokázáno, že matka nezletilého ve dnech 16. a 22. března 2002 – a to ani po předchozí výzvě podle – dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilým.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla matka nezletilého dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ; zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že podle jejího názoru dosud judikaturou nebyla vyřešena otázka, zda ve vykonávacím řízení podle může být odmítavý postoj samotného dítěte ke styku s rodičem hodnocen jako okolnost bránící předání dítěte, byť v nalézacím řízení soud dospěl k závěru, že styk je v zájmu dítěte. Za další dosud judikatorně nevyřešenou považuje dovolatelka otázku, zda dítě má právo „vyjádřit se ve všech věcech, které se ho dotýkají,“ a jaký je dopad takového práva na vykonávací řízení. Nesprávnost právního posouzení, tedy naplnění dovolacího důvodu podle dovolatelka spatřuje v „nesprávném zhodnocení důkazů a v právním hodnocení důvodů, které vedly k nerealizování styku dítěte s otcem.“ Má za to, že „listinami založenými ve spise je osvědčeno, že zde jsou důvody zvláštního zřetele hodné, aby žalovaný nepožíval možnosti zákona, který mu zajišťuje právo styku na základě vykonatelného rozhodnutí.“ Podle jejího názoru „je totiž blaho a zájem dítěte vyšším principem než zákonem garantované právo otce stýkat se s dítětem.“

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka však, ač jej ohlásila, ve skutečnosti dovolací důvod podle neuplatnila.

Právní teorie i soudní praxe jsou zajedno v tom, že právní posouzení je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Nic takového však dovolatelka nenamítá. Nevytýká totiž odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci (výklad) ani aplikaci (použití) právní normy, ale pouze „nesprávné zhodnocení důkazů a právní hodnocení důvodů, které vedly k nerealizování styku dítěte s otcem.“

Samotné hodnocení důkazů však dovolacím důvodem podle (jakožto jediným důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle ) úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. V tomto směru však dovolatelka odvolacímu soudu ani soudu prvního stupně nic nevytýká. Pro úplnost však nutno doplnit, že i kdyby výsledek hodnocení důkazů soudem ustanovení neodpovídal, např. proto, že by neodpovídal tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z až135 , nebo proto, že v hodnocení důkazů by byl z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor, že tedy i tehdy by šlo pouze o nesprávnost skutkových zjištění, odstranitelnou pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jenž však (viz výše) je důvodem k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilým.

Protože tedy dovolací důvod podle ve skutečnosti dovoláním (jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je – obecně – dovolací soud podle věty první vázán) uplatněn nebyl, nebylo ani možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nepřípustné podle věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, otci nezletilého náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu