Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 634/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph. D., advokátkou v Praze 6, Myslbekova 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003 ( -502) a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002 ( -478) a tvrdila, že oběma napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jejích práv vyplývajících z d, podle něhož mají rodiče pečující o dítě právo na pomoc státu, a dále bylo zasaženo do základních práv nezl. syna J. H. na zachování jeho lidské důstojnosti a osobní cti ( d) a konečně byl porušen a 3 Úmluvy o právech dítěte.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2003 ( -502) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. srpna 2002 ( -478), jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty v částce 3 000,- Kč; odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí vyžadované ustanovením byly splněny, jelikož v řízení bylo prokázáno, že matka nezletilého ve dnech 16. a 22. března 2002 - a to ani po předchozí výzvě podle - dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilým. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. srpna 2004 ( -566) odmítnuto z důvodu nepřípustnosti [ věta první a ].

V ústavní stížnosti stěžovatelka argumentuje - stručně shrnuto - narušeným vztahem mezi otcem a synem. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že ve vykonávacím řízení již takto argumentovat nelze. Má za to, že v dané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby otec "nepožíval možností zákona, který mu zajišťuje právo styku na základě vykonatelného rozhodnutí". Stěžovatelka proto navrhla, aby rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, Ústavní soud zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což dle povahy vývodů ústavní stížnosti stěžovatelka usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

Ve věci rozhodující obecné soudy (Okresní soud v Pardubicích, Krajský soud v Hradci Králové) zaujaly v odůvodnění napadených rozhodnutí právní názor, který má oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu věci a má oporu v příslušných ustanoveních jednoduchého práva ( ). Obecné soudy zejména správně posoudily splnění předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí podle Pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR) nelze proto těmto obecným soudům nic vytknout.

Námitky stěžovatelky směřují spíše proti výrokům rozhodnutí obecných soudů o úpravě styku otce s nezl. J. (rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. července 2001 - -406, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2001 - -430), které však nejsou předmětem přezkumu v tomto řízení. Jako obiter dictum lze však uvést, že , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve shodě s Úmluvou o právech dítěte, ve svém ust. ctí obecnou zásadu rodinného práva, aby obecné soudy při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilému respektovaly mj. právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.

Z takto rozvedených důvodů se podává, že k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky nedošlo, a proto ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutím obecných soudů, jak jsou vpředu označena, byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou stížnostních důvodů, tak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2005