Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 759/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně H. L., zastoupené, advokátem, proti žalované D. P., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 714.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2004, č. j. -89, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. prosince 2003, č. j. -66, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 700.000,- Kč spolu se smluveným úrokem v částce 14.000,- Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. března 2004, č. j. -89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 20. 11. 2002 písemnou smlouvu o půjčce, kterou žalovaná podepsala před notářem JUDr. I. K., na základě níž měla žalobkyně půjčit žalované částku 700.000, Kč se smluveným úrokem ve výši 2 % z půjčené částky, a to za období od 18. 11. 2002 do 28. 2. 2003. Výše smluveného úroku tak dosáhla částky 14.000,- Kč. K faktickému předání ve smlouvě uvedené částky 700.000,- Kč mezi žalobkyní a žalovanou ovšem nedošlo. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva o půjčce ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), nevznikla, neboť je svou povahou smlouvou reálnou, která fakticky vzniká předáním druhově určené věci (peněz); vyžaduje nejen dohodu stran (zde uzavření písemné smlouvy o půjčce), ale i faktické odevzdání předmětu plnění, což v této věci prokázáno nebylo. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Námitce žalobkyně, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřisvědčil s tím, že soud prvního stupně zhodnotil všechny důkazy v souladu s ustanovením , , v platném znění (dále jen „ “) a u obsahující smlouvu o půjčce zcela správně považoval za soukromou u, jejíž pravost žalovaná popírala. Bylo tak na žalobkyni, aby po poučení soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení prokázala pravost y a pravdivost jejího obsahu, tedy že došlo k faktickému předání peněz.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 22. června 2004 dovolání, jehož přípustnost odvozovala z , a v němž uplatnila dovolací důvody uvedené v a b/ , jimiž lze vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto důvody obsahově nekonkretizovala s tím, že pro složitost věci bude podrobnější odůvodnění dovolání předloženo ve lhůtě deseti dnů. Podáním ze dne 30. června 2004 (osobně podané u soudu prvního stupně dne 1. července 2004) žalobkyně doplnila své dovolání o obsahové vylíčení použitých dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a a 4 ), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalobkyně obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované .

Náležitosti dovolání stanoví , podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z a , které jsou zčásti modifikovány v Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno ( ). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu prodlužuje pouze v případě, kdy dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle a do uplynutí lhůty určené v , která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalobkyně JUDr. V. H., advokátovi se sídlem Č., U Č. v. 9, dne 22. dubna 2004. Posledním dnem lhůty pro dovolání žalobkyně bylo úterý 22. června 2004 ( ). Žalobkyně dovolání prostřednictvím svého zástupce podala osobně u soudu dne 22. června 2004, tedy v poslední den dovolací lhůty. V tomto svém podání sice dostatečně označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno; dovolací důvody však označila toliko odkazem na zákonná ustanovení - a b/ , aniž by je obsahově po skutkové stránce vylíčila. Uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení a b/ předpokládá, že dovolatel konkretizuje okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvody jsou dány, přičemž, pokud jde o obsahové vymezení dovolacího důvodu, nepostačuje pouhý odkaz na text zákona, popř. citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení a 3 Případná absence vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu totiž, vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem, znamená nevymezení obsahu přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možno věcně přezkoumat (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 11. ledna 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 1, ročník 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. února 2003, sp. zn. , ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. ). Lze tedy učinit závěr, že uvedené tzv. blanketní dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatelka byla zastoupena advokátem již při podání dovolání, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 22. června 2004. V uvedené lhůtě dovolání ovšem doplněno nebylo. K podání ze dne 30. června 2004, jímž bylo dovolání doplněno, nemohl dovolací soud pro jeho opožděnost přihlédnout. Z uvedeného pak plyne závěr, že uvedená vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , za situace, kdy žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. srpna 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu