Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2278/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 3. 2003, č.j. -36, potvrdil rozsudek ze dne 5. 11. 2002, č.j. -16, kterým Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) uložil žalovanému do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování „vyklidit družstevní byt Okresního stavebního bytového družstva L. v 7. podlaží domu č. 520 v L.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný zastoupen advokátem dovolání „podle ustanovení z důvodů uvedených v ustanovení “ s tím, že je do tří dnů řádně zdůvodní; navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla „vrácena k dalšímu řízení“. Právní zástupce žalovaného posléze dovolání doplnil písemným podáním, v němž rozvedl, v čem je spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila, toliko písemným podáním sdělila, že žalovaný dne 19. 11. 2003 předmětný byt vyklidil a že dne 20. 11. 2003 byl proveden výkon rozhodnutí vyklizením bytu; požádala, aby se žalovaný vyjádřil, zda na podaném dovolání trvá.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Z ustanovení věty první pak vyplývá, že lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Podle věty druhé uvedeného ustanovení neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínky uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uplatnění dovolacího důvodu podle přepokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona anebo pouhá citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení a 3 samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. větu první ). Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno ( , ), se stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2003, sp.zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 27, C 2115, C 2119).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v poučení rozsudku odvolacího soudu je uvedeno: „Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné“. Protože uvedeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle a b) ; bylo by však možno shledat dovolání přípustným za podmínek stanovených v , tj. dospěl-li by dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu je poučení obsažené v rozsudku odvolacího soudu, že dovolání není přípustné, nesprávné, a dovolací lhůta je tak ve smyslu ustanovení věty druhé čtyřměsíční.

Ze spisu (viz dodejku na č.l. 37 verte) rovněž vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalovaného dne 6. 5. 2003. Od tohoto data počala žalovanému běžet čtyřměsíční lhůta k podání dovolání, jejíž poslední den připadl na pondělí 8. 9. 2003 ( ).

Z obsahu spisu (č.l. 40) se dále podává, že dovolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 7. 7. 2003 (pondělí), tedy včas; dovolání bylo sepsáno advokátem, jemuž žalovaný udělil plnou moc (č.l. 41). Nebylo v něm však uvedeno, v jakých okolnostech spatřuje dovolatel naplnění uplatněného dovolacího důvodu, který byl označen toliko odkazem na ustanovení

Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 7. 2003, č.j. -42, doručeným právnímu zástupci žalovaného dne 20. 8. 2003, vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy doplnil dovolání (odůvodnil, v čem je konkrétně spatřován dovolací důvod). K tomuto doplnění došlo až podáním doručeným soudu prvního stupně osobně dne 19. 9. 2003.

Vzhledem k tomu, že žalovaný byl při podání dovolání zastoupen advokátem ( a 4 ), uplynula zákonná (čtyřměsíční) lhůta k doplnění dovolání dne 8. 9. 2003; „odůvodnění dovolání“ došlé soudu prvního stupně dne 19. 9. 2003 bylo tedy učiněno až po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Výzva soudu prvního stupně k doplnění dovolání se po uplynutí této lhůty stala bezpředmětnou.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalovaný – aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení a věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, Csc., v.r.

předsedkyně senátu