Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2547/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. z. p., zastoupené advokátkou, proti povinné Z., společnost s ručením omezeným, zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí, pro 524.331,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2002, č.j. -31, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, který opřela o ustanovení Uvedl, že zemědělská činnost povinné je jednak jen jednou z činností, jež má zapsány coby předmět podnikání v obchodním rejstříku, a kromě toho případným prodejem (pouze) čtyř sepsaných traktorů (byť si lze představit, že podmínky, za nichž hospodaří, budou ztíženy) nelze očekávat, že dojde k zastavení její podnikatelské činnosti.

Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné, uvedla, že „odvolací soud věc po právní stránce posoudil v rozporu s novelizovaným ustanovením “, neboť mohla-li sepsané traktory při výkonu své podnikatelské činnosti postrádat, řešila by sama „jejich nadbytečnost odprodejem za účelem snížení zadlužení“.

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla vydána po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle , , ve znění (dále jen „ ), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Dovolatelka zjevně přehlédla, že z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Hodnocením námitek, jež v dovolání vznesla, k pozitivnímu závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž zjevně nejde.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud uplatnil ve svém výsledku závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud kupříkladu v usnesení ze dne 19.9.2000, sp. zn. , uveřejněném pod č. 140/2000 v časopise Soudní judikatura, vyslovil názor, že „z výkonu rozhodnutí jsou ve smyslu ustanovení vyloučeny jen movité nebo nemovité věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které povinný nezbytně potřebuje ke svému podnikání, vymezenému jeho předmětem. Ke svému podnikání povinný nezbytně potřebuje jen takové věci, popřípadě spoluvlastnický podíl k nim, které mu umožní alespoň v minimálním rozsahu provozovat podnikání v souladu s předmětem jeho podnikatelské činnosti“.

Tento závěr je použitelný i v daném případě, a napadené rozhodnutí je s ním zjevně v souladu.

O rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v úvahu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné - podle , věty první, - odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; oprávněné, která by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu