Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 690/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České konsolidační agentury, zastoupené advokátem, proti povinnému K. P., zastoupenému advokátem, pro 1000.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2002, č.j. -64, takto:

I. Dovolání proti výrokům usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2002, č.j. -64, jimiž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24.050,- Kč, se odmítá.

II. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2002, č.j. -64, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 11. 2001, č.j. -8, tak, že se zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, se zamítá.

III. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.865,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 6. 11. 2001, č.j. -8, kterým Okresní soud v Opavě nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2001, sp. zn. 2 Sm 63/2001, k vydobytí pohledávky ve výši 1000.000,- Kč s 6 % úroky od 20. 5. 1998 do zaplacení, částky 3.333,- Kč, nákladů nalézacího a exekučního řízení výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, tak, že návrh zamítl (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (před soudem prvního stupně), a oprávněnou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 24.050,- Kč (výroky II., III.). Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul není vykonatelný, neboť směnečný platební rozkaz nebyl povinnému řádně doručen; základní podmínka, za jejíhož splnění lze výkon nařídit ( , ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „ “/), zůstala tedy nenaplněna.

Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně nákladových výroků) napadla oprávněná včas dovoláním, jímž vytýká nesprávné právní posouzení věci (důvod podle ), konkrétně řešení, na jehož základě byl exekuční titul shledán nevykonatelným. Základ názoru dovolatelky – ve vztahu k závěru odvolacího soudu oponentního – tvoří konstrukce, podle níž případné zjištění, že se povinný jako adresát písemnosti v místě doručení nezdržoval, je spjato jen s řízením, v němž byl exekuční titul vydán; protože v předmětném „směnečném řízení“ nebylo zjištěno (ani tvrzeno), že se povinný na adrese, kam mu byl stejnopis směnečného platebního rozkazu doručován, nezdržoval, nelze domněnku stanovenou v úspěšně vyvracet v řízení o výkon rozhodnutí. Jinými slovy, exekuční soud byl povinen respektovat potvrzení o právní moci a vykonatelnosti, jimiž byl exekuční titul opatřen, a „neměl pravomoc měnit na základě vlastního uvážení a posouzení již nastalé účinky rozhodnutí vydaného v jiném řízení.“ Oprávněná proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

V části, ve které dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení (II., III.), není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení , a , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání, pokud napadalo usnesení v uvedeném rozsahu, odmítl ( , věta první, ).

Dovolání proti části usnesení, jíž odvolací soud rozhodl ve věci samé (výrok I.), je přípustné ( , , odst. 2 ); důvodné však není.

Protože vady vyjmenované v , větě druhé, namítány nejsou a ze spisu nevyplývají, je – při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (v daném případě důvodem podle ), včetně toho, jak ho dovolatelka obsahově vymezila ( , věta první, ) – předmětem dovolacího přezkumu pouze to, zda v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, může být otázka formální vykonatelnosti exekučního titulu, jímž je soudní rozhodnutí, posouzena bez vázanosti tím, co vyplývá z potvrzení o právní moci (vykonatelnosti), jímž rozhodnutí opatřil soud, který jej vydal.

Právní posouzení (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž – a o tento případ jde v souzené věci – i procesního) je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V projednávané věci odvolací soud po provedeném dokazování zjistil (skutková zjištění nebyla dovolatelkou zpochybněna), že zásilka obsahující stejnopis směnečného platebního rozkazu, doručovaná prostřednictvím pošty na adresu „O., H. ul. 22,“ byla po marném pokusu o doručení povinnému dne 19. 4. 2001 uložena na poště (oznámení o tom bylo doručovatelem vhozeno do poštovní schránky), aniž byla v zákonem stanovené lhůtě adresátem vyzvednuta. Na uvedené adrese, tedy v místě doručení, se však povinný v den doručení nezdržoval (předpoklad náhradního doručení ve smyslu , pro který je stanovena v odstavci 5 téhož ustanovení vyvratitelná domněnka, nebyl splněn). Přes obsah potvrzení o vykonatelnosti (věci samé a nákladového výroku), jímž byl směnečný platební rozkaz vybaven, odvolací soud jej shledal nevykonatelným.

Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu ( , ). Před nařízením výkonu se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou aspektů – lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce); nevykonatelnost titulu je důvodem pro zamítnutí návrhu.

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti ( ), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ( ); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení , , a a násl. Směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného a lhůta k plnění, popřípadě k podání námitek běží od jeho doručení ( , odst. 2, ); účinky pravomocného (a vykonatelného) rozsudku nabývá – nebyly-li podány včas řádné námitky (srov. ) – uplynutím třídenní lhůty k plnění.

Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (nebo jiného titulu), jehož výkon se navrhuje; jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Okolnost, že před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu posuzuje, zda je titul vykonatelný, nepředstavuje – jak se mylně domnívá dovolatelka – přezkum soudního rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, a to ani pokud jde o vyznačení právní moci (vykonatelnosti), jímž je opatřeno (srov. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Záznam soudce na vyhotoveném rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. , 2 cit. vyhlášky), nemá povahu rozhodnutí; ustanovení a násl. se na něj nevztahuje. Ustanovení , jež zakotvuje v poměru k soudům, správním úřadům a jiným orgánům veřejné správy zásadu (materiální) závaznosti výroku pravomocného rozsudku (usnesení ve věci samé), se ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) pojmově neuplatní. Je tomu tak proto, že předmětem řízení o výkon nemohou být právní vztahy (práva a povinnosti účastníků nalézacího řízení), které byly vyřešeny vykonávaným rozhodnutím, nýbrž jejich nucená realizace (vydobytí subjektivního práva, jemuž odpovídá uložená subjektivní povinnost). Jestliže tedy soud v exekučním řízení vyvodí závěr z toho, že podkladové rozhodnutí – oproti vyznačení právní moci soudem v nalézacím spisu – není formálně vykonatelné (např. pro absenci účinného doručení subjektu, jemuž podle zákona mělo být doručeno), neporušuje (ať již ve vztahu k vyznačení právní moci nebo k výroku vykonávaného rozhodnutí) zásadu vyjádřenou v , nýbrž plní povinnost vyplývající z ustanovení

Protože odvolací soud otázku vázanosti potvrzením (doložkou) vykonatelnosti vystavenou nalézacím soudem vyřešil správně, dovolací námitky neobstojí; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – dovolání jako neopodstatněné zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a Povinný byl v dovolacím řízení úspěšný (dovolání oprávněné bylo zamítnuto), a proto má právo na náhradu vynaložených nákladů, které představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 11.790,- Kč ( , , 2, , 3, , ., , věta první, , ve znění ) a náhradu hotových výdajů podle , 3 ve znění pozdějších předpisů ve výši 75,- Kč. V té části dovolacího řízení, jehož výsledkem bylo odmítnutí dovolání, povinnému náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá výrok III. tohoto usnesení, může povinný požádat o výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu