Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1340/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. , z r u š u j e ve výroku, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému M. B. uložena povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč.

Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. se obviněnému M. B. ukládá povinnost zaplatit poškozené M. A. H. částku 280.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 19. 6. 2002. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se tato poškozená odkazuje se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. , byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a třemi trestnými činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Součástí rozsudku je i výrok, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, mimo jiné i poškozené M. A. H. ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. , byl rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a jedním trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., ve výroku o trestu a zčásti ve výroku o náhradě škody, mimo jiné též ohledně poškozené M. A. H. Podle tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. (ve znění ) a odsouzen za tento trestný čin a dále za dva trestné činy zpronevěry podle , 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek krajského soudu ve výroku o vině nezměněn, a za trestný čin zpronevěry podle tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 7 T 29/2001, podle tr. zák., tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle , tr. zák. k trestu zákazu činnosti a podle tr. zák. k trestu propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody mimo jiné tak, že obviněnému byla podle tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené M. A. H. ve výši 280.000,- Kč. Jinak zůstal rozsudek krajského soudu nezměněn.

Nejvyšší státní zástupkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a to proti výroku o náhradě škody, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč, v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného. Namítla, že výrok o náhradě škody poškozené M. A. H. spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že vrchní soud pochybil, nepřiznal-li této poškozené náhradu škody ve výši 280.000,- Kč včetně příslušenství její pohledávky, tj. úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení, poněvadž nárok na náhradu škody v tomto rozsahu byl uplatněn řádně a včas. Vrchní soud podle ní nepostupoval v souladu s těmi ustanoveními , v nichž má rozhodnutí o náhradě škody v otázce příslušenství pohledávky svůj podklad. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že se podle tr. ř. obviněnému ukládá povinnost zaplatit poškozené M. A. H. na náhradě škody částku ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z hlediska vymezeného rozsahu a obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významné, že obviněný se podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci dopustil dílčího útoku trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tím, že dne 6. 7. 1998 v O. jako předseda B. d. P. MTM O. převzal zálohu ve výši 280.000,- Kč na převod členských práv a povinností k bytu č. 1 v domě č. 1112/14, ul. J. K. ve S. O. od poškozené M. A. H., ačkoliv na stejný byt již dříve uzavřel smlouvu o převodu členských práv a povinností s jiným zájemcem a dům dne 18. 5. 1998 prodal, a tak M. A. H. způsobil škodu ve výši 280.000,- Kč (bod 12 výroku o vině napadeného rozsudku).

Poškozená M. A. H. v přípravném řízení nárok na náhradu škody neuplatnila. Obžaloba byla u Krajského soudu v Ostravě podána dne 17. 11. 1999 a v podání došlém krajskému soudu dne 19. 11. 2001 zmocněnkyně poškozené JUDr. M. L. navrhla, aby soud obviněnému v odsuzujícím rozsudku uložil povinnost nahradit poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč (č. l. 818). V dalším podání došlém krajskému soudu dne 23. 5. 2002 zmocněnkyně poškozené původní návrh na náhradu škody upřesnila tak, že spolu s částkou 280.000,- Kč požadovala i úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení (č. l. 849). Hlavní líčení bylo zahájeno dne 17. 6. 2002 a téhož dne byl před zahájením dokazování čten návrh zmocněnkyně poškozené JUDr. M. L. na náhradu škody ve výši 280.000,- Kč (č. l. 876). Podání obsahující rozšíření uplatněného nároku na náhradu škody o úroky z prodlení (č. l. 849) bylo přečteno v souvislosti s omluvou nepřítomnosti zmocněnkyně poškozené při zahájení hlavního líčení. V průběhu hlavního líčení poškozená M. A. H., slyšená v procesním postavení svědkyně, uvedla, že „požaduje náhradu škody ve výši 280.000,- Kč včetně úroků“ (č. l. 883), a její zmocněnkyně v závěrečné řeči navrhla, aby byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 280.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení (č. l. 979). Jiný návrh na náhradu škody poškozenou, event. její zmocněnkyní, učiněn nebyl.

Z takto rekapitulovaných podstatných údajů je zřejmé, že poškozená M. A. H. řádně a včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, navrhla, aby obviněnému byla v odsuzujícím rozsudku uložena povinnost nahradit jí škodu ve výši 280.000,- Kč včetně úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení. Námitka nejvyšší státní zástupkyně, že o návrhu poškozené na náhradu škody nerozhodl Vrchním soud v Olomouci správně a v souladu se zákonem, je důvodná.

Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku po zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě mimo jiné i ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. o nároku této poškozené na náhradu škody sám rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit této poškozené náhradu škody ve výši 280.000,- Kč. Tím změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě v této části potud, že obviněnému neuložil také povinnost zaplatit poškozené úroky z prodlení v jí požadované výši. Z odůvodnění rozsudku vrchního soudu se podává, že tak učinil proto, že podle jeho názoru nebyly úroky z prodlení požadovány.

S tímto závěrem Vrchního soudu v Olomouci se ztotožnit nelze. Vrchní soud patrně přehlédl doplňující podání zmocněnkyně poškozené včetně vyjádření poškozené i její zmocněnkyně v hlavním líčení, z nichž zjevně vyplývá i požadavek na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % od 20. 11. 2001 do zaplacení.

Nerozhodl-li tedy vrchní soud i o úrocích z prodlení, spočívá napadený rozsudek na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením se totiž v těchto souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Náleží sem nesprávné posouzení hmotně právních otázek občanského práva, jak k němu došlo ve výroku o náhradě škody v posuzovaném případě.

Nejvyšší soud proto k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, jež bylo podáno v neprospěch obviněného, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o náhradě škody poškozené M. A. H. a za splnění podmínek § 265m odst. 1 tr. ř. sám hned rozhodl ve věci rozsudkem.

Za podklad svého rozhodnutí vzal skutkové zjištění uvedené v napadeném rozsudku ve výroku o vině, že obviněný úmyslně způsobil poškozené M. A. H. škodu ve výši 280.000,- Kč. Poněvadž škoda nebyla dosud uhrazena a nebrání tomu žádná zákonná překážka, byla podle tr. ř. (část věty za středníkem) obviněnému uložena povinnost, aby poškozené M. A. H. nahradil škodu ve výši 280.000,- Kč. Tento výrok odpovídá uplatněnému nároku na náhradu škody i ustanovením o odpovědnosti za způsobenou škodu (, ). Opodstatněný je též požadavek na zaplacená úroků z prodlení, poněvadž obviněný svůj dluh, tj. náhradu škody, řádně a včas nesplnil (, 2 obč. zák.). Byl-li však den, od něhož je obviněný povinen úroky z prodlení platit, stanoven v návrhu poškozené a v dovolání nejvyšší státní zástupkyně na 20. 11. 2001, tj. den následující po dni, kdy byl nárok uplatněn u soudu, nelze se s tím ztotožnit.

Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Z obsahu spisu se podává, že obviněný se poprvé dozvěděl o tom, že poškozená M. A. H. požaduje náhradu škody včetně její výše v hlavním líčení dne 17. 6. 2002. Lze proto vyjít z předpokladu, že tohoto dne byl obviněný poškozenou požádán o zaplacení způsobené škody, tedy o splnění dluhu. Obviněný dluh následujícího dne (tj. 18. 6. 2002) nesplnil a od 19. 6. 2002 je proto v prodlení. Výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni z prodlení s plněním peněžitého dluhu ( ). Ke dni 19. 6. 2002 činila diskontní sazba 2,75 %, výše úroků z prodlení je tedy 5,5 %.

Nejvyšší soud proto po zrušení vadné části napadeného rozsudku rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené M. A. H. částku 280.000,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 19. 6. 2002 a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková