Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 275/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) M. Z., a B) M. Z., proti žalované M. V., zastoupené JUDr. advokátem, o vydržení vlastnického práva k pozemku, o vydržení věcného břemene chůze, průchodu, vjezdu a průjezdu a o určení povinnosti katastrálního úřadu v Č. B. provést změnu zaměření pozemkových parcel a zápis věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně A) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2002, č. j. -390, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 27. 11. 2000, č. j. -313, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 21. 6. 2000, č. j. -263, v napadených výrocích 2, 3, 4, 5 a 6, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, č. j. -381.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. června 2002, č. j. -390, zamítl návrh žalobkyně A) na vydání opravného usnesení, kterým by bylo opraveno záhlaví rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 11. 2000, č. j. -313. Žalobkyně navrhovala, aby ze záhlaví rozsudku byla vymazána žalobkyně B), neboť jde o zřejmou nesprávnost.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně A) dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nespravedlivé a namítá, že oprava měla být provedena.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou a včas, se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti.

Podle (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v a c) vyjma věcí uvedených v , dále v , a a 3 .

V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení. Rozhodnutí o vydání opravného usnesení není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor“), pod C 264, Svazek 3].

Přípustnost dovolání tak nevyplývá z a b) , kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 25. 4. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod C 1189, Svazek 17.

Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z , a a 3 , neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně A) nebyla úspěšná a žalobkyni B) a žalované náklady řízení nevznikly (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2003

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu