Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 349/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 1999, č.j. -3, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě z 11. 3. 1994, č.j. -179, ve znění opravného usnesení z 31. 3. 1994, č.j. -182 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze z 22. 8. 1996, sp. zn. ), k vydobytí pohledávky ve výši 10.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému zakázal, aby s věcmi, jež vykonavatel sepíše, nakládal. Odvolací soud uzavřel, že – za situace, kdy podkladové rozhodnutí je po stránce formální i obsahové vykonatelné, oprávněná a povinný jsou věcně legitimováni, výkon byl navržen v rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněné, a jeho způsob není zřejmě nevhodný – soud prvního stupně nepochybil, když ve smyslu ustanovení návrhu vyhověl. Námitka, že výtěžek prodeje (sepsaných) movitých věcí nepostačí ani ke krytí nákladů výkonu ( ), se může podle odvolacího soudu uplatnit jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení téže pohledávky několika způsoby (v daných souvislostech přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžníhou a prodejem movitých věcí) zákon nevylučuje.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost (a důvodnost) opírá o vytčené „zmatečnostní“ vady. V řízení o výkon rozhodnutí měl podle dovolatele vystupovat Krajský obchodní soud, resp. Krajský soud v Ostravě (orgán, který vymáhanou pokutu povinnému uložil) a nikoliv stát (Česká republika jednající prostřednictvím příslušné organizační složky), jemuž nesvědčí aktivní (věcná) legitimace, neboť není nositelem oprávnění ( ). Pokud za stát (Českou republiku) jednal vymáhající úředník, je podle dovolatele řízení postiženo také vadou podle . V rozporu s ustanoveními a rozhodl soud znovu o nařízení výkonu, přestože již dříve byl veden výkon rozhodnutí pro vymožení téhož plnění přikázáním pohledávky z účtu u peněžníhou ( ). O odvolání rozhodl soud, jehož soudci byli z projednání a rozhodnutí věci vyloučeni, protože věc „se přímo KS v Ostravě dotýká“ (, ). Dovolatel dále zpochybnil správnost podkladového rozhodnutí a vytknul odvolacímu soudu, že se nezabýval jeho odvoláním v plné šíři uplatněných námitek a že nerozhodl o zastavení výkonu podle .

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 25. 1. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti neučinil (odstavec 2/).

Zbývá tedy věc posoudit z hlediska ustanovení , jež přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) spojuje s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení , věty druhé, přihlédnout z úřední povinnosti. Protože jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu nevyplývají, zkoumal dovolací soud, zda řízení je postiženo těmi vadami, jež dovolatel výslovně zmínil.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost jím být. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu zásadně ten, kdo disponuje způsobilostí mít práva a povinnosti (právní subjektivitou). V občanskoprávních vztazích má stát (Česká republika) postavení právnické osoby, tedy subjektu nadaného způsobilostí k právům a povinnostem (, , , ve znění pozdějších předpisů). Namítá-li dovolatel, že ten, komu svědčí vymáhané právo, je někdo jiný než stát, zpochybňuje věcnou (aktivní) legitimaci účastníka řízení o výkon rozhodnutí; tvrzení, že účastník není nositelem práva, o jehož vymožení jde, však zmatečnost řízení podle shora uvedeného ustanovení založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 15/1998 pod č. 107, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 106).

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (srov. ); procesní způsobilost je tak spjata s hmotněprávní způsobilostí k právním úkonům. Stát (Česká republika) je způsobilý před soudem jednat jen prostřednictvím státního orgánu, jehož se věc týká; pracovník tohoto státního orgánu, popřípadě pověřený pracovník jiného státního orgánu pak za stát činí procení úkony (srov. ). Česká republika ve spojení se státním orgánem, jehož se věc týká (Krajským obchodním soudem v Ostravě, od účinnosti Krajským soudem v Ostravě), má procesní způsobilost; posouzení toho, zda pracovník státního orgánu, o jehož věc jde, nebo jiného státního orgánu mohl v řízení jednat, se nedotýká otázky procesní způsobilosti státu (nedostatek pověření by mohl být jen vadou ve smyslu , která však – i kdyby řízení zatěžovala – přípustnost dovolání nezakládá /, věta druhá, /).

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení (srov. , ). Jde-li o vymožení peněžitého plnění, nastává překážka rozepře zahájené, jestliže dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, byl mezi týmiž účastníky k vydobytí stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem podán znovu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí stejným způsobem a na shodný předmět výkonu, jaký byl označen v návrhu dřívějším. Účinky překážky věci pravomocně rozhodnuté nastávají tehdy, domáhá-li se oprávněný nařízení výkonu rozhodnutí, ačkoli mezi týmiž účastníky již byl k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem výkon způsobem, který oprávněný znovu navrhuje na shodný předmět výkonu, pravomocně nařízen. Protože ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. byl k vydobytí téže pohledávky nařízen výkon jiným způsobem (tedy i na jiný předmět výkonu), řízení vadou podle citovaného ustanovení netrpí.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce. Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti ( ). Okolnost, že je vymáhána pořádková pokuta uložená (v jiném řízení) povinnému krajským soudem, nemůže sama o sobě (jiné skutečnosti v dovolání nebyly tvrzeny) vést k vyloučení soudců tohoto soudu z projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí (usnesení o uložení pokuty).

Ostatní dovolatelovy výtky nelze pod ustanovení podřadit, a proto se jimi dovolací soud nezabýval.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první (per analogiam) (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu