Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 350/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 1999, č.j. -4, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě z 15. 11. 1996, sp. zn. , k vydobytí pohledávky ve výši 45.859,15- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému zakázal, aby s věcmi, jež vykonavatel sepíše, nakládal. Předpoklady nezbytné pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména dovodil, že – je-li vymáhán soudní poplatek, který připadá státu – je oprávněná věcně legitimována.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o vytčené „zmatečnostní“ vady. V rámci správy soudních poplatků, tedy i při jejich vymáhání, je soud správcem daně ( , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, , 2 , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů); má tudíž způsobilost být účastníkem řízení (a v tomto rozsahu i procesní způsobilost). Jako oprávněná však vystupuje Česká republika (jednající svou organizační složkou), jíž podle dovolatele v daném řízení „nesvědčí aktivní věcná legitimace,“ a „do důsledku vzato“ ani způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost (, c/ ). O odvolání rozhodl soud, jehož soudci byli z projednání a rozhodnutí věci vyloučeni, protože „se tato věc krajského soudu přímo dotýká“ (, ). Dovolatel dále zpochybnil správnost označení oprávněné v napadeném rozhodnutí a odvolacímu soudu vytknul, že nezjišťoval, zda „vyšší soudní úřednice M. N.“ byla oprávněna za stát jednat.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 25. 1. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti neučinil (odstavec 2/).

Zbývá tedy věc posoudit z hlediska ustanovení , jež přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) spojuje s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení , věty druhé, přihlédnout z úřední povinnosti. Protože jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a důvodnosti) dovolání určující, zda je řízení postiženo těmi vadami, jež dovolatel výslovně zmínil.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost jím být. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu zásadně ten, kdo disponuje způsobilostí mít práva a povinnosti (právní subjektivitou). V občanskoprávních vztazích má stát (Česká republika) postavení právnické osoby, tedy subjektu nadaného způsobilostí k právům a povinnostem (, , , ve znění pozdějších předpisů). Namítá-li dovolatel, že ten, komu svědčí vymáhané právo, je někdo jiný než stát, zpochybňuje věcnou (aktivní) legitimaci účastníka řízení o výkon rozhodnutí; tvrzení, že účastník není nositelem práva, o jehož vymožení jde, však zmatečnost řízení podle shora uvedeného ustanovení založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 15/1998 pod č. 107, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 106).

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (srov. ); procesní způsobilost je tak spjata s hmotněprávní způsobilostí k právním úkonům. Stát (Česká republika) je způsobilý před soudem jednat jen prostřednictvím státního orgánu, jehož se věc týká; pracovník tohoto státního orgánu, popřípadě pověřený pracovník jiného státního orgánu pak za stát činí procesní úkony (srov. ). Česká republika ve spojení se státním orgánem, jehož se věc týká (Krajským obchodním soudem v Ostravě, od účinnosti Krajským soudem v Ostravě), má procesní způsobilost; posouzení toho, zda pracovník státního orgánu, o jehož věc jde, nebo jiného státního orgánu mohl v řízení jednat, se nedotýká otázky procesní způsobilosti státu (nedostatek pověření by mohl být jen vadou ve smyslu , která však – i kdyby řízení zatěžovala – přípustnost dovolání nezakládá /, věta druhá, /).

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce. Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti ( ). Okolnost, že je vymáhán krajským soudem vyměřený soudní poplatek, nemůže sama o sobě (jiné skutečnosti v dovolání tvrzeny nejsou) vést k vyloučení soudců tohoto soudu z projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí (usnesení o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek).

Ostatní dovolatelovy výtky nelze pod ustanovení podřadit, a proto se jimi dovolací soud nezabýval.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první (per analogiam) (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu