Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2024/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. ledna 2003, č. j. -9, odmítl (podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“) jako opožděně podané odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 25. listopadu 2002, č. j. -6. Tímto usnesením soud prvního stupně v důsledku zpětvzetí návrhu na vydání platebního rozkazu zrušil platební rozkaz ze dne 20. června 2002, č. j. -4, a řízení po zpětvzetí návrhu zastavil ( ), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. dubna 2003, č. j. -16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. ledna 2003, č. j. -9.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný – s odkazem na ustanovení – dovolání, v němž namítl, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, ačkoliv soud prvního stupně nerozhodl o jeho žádosti „o navrácení lhůty k jeho podání“, obsažené v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , , a 2 , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení , tj. z ustanovení, o něž zřejmě přípustnost dovolání opřel žalovaný. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle odvolání pro opožděnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost zbývá dodat, že i kdyby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost přesto, že soud prvního stupně dosud nerozhodl o žádosti odvolatele o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, pak by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 1998, sp. zn. , uveřejněného pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura a pod č. 42 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); takovéto vady – stejně jako vady uvedené v , a b/ a – přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení . Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání ( věta prvá ) dovolání podle a odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2003

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu