Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 748/98

M ě s t s k ý s o u d v Praze usnesením ze dne 8. července 1997 odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 3. září 1993, kterým O b v o d n í s o u d pro Prahu 2 uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 484 Kč. Odvolací soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno uložením na poště dne 7. dubna 1994, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byl 22. duben 1994 a odvolání podané žalobkyní až 17. června 1997 je ve smyslu opožděné.

Dovolatelka podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání; přípustnost dovolání opírá o ustanovení a namítá existenci dovolacího důvodu dle Konkrétně dovolatelka tvrdí, že v době doručování usnesení se zdržovala ve Švédsku, což soudu včas (v rámci odvolání proti rozsudku ve věci) oznámila (sdělením, že dne 12. ledna 1993 odjíždí mimo území České republiky a přítomna v ČR bude v době od 26. dubna 1993 do 9. května 1993). Z tohoto oznámení jasně vyplývá, že se dovolatelka v září 1993 nehodlala zdržovat v P. a že soud o tom byl v předstihu informován; 28. září 1993, tedy v rozhodnou dobu, jí byl dokonce doručen rozsudek do Švédska. Odtud dovolatelka uzavírá, že doručení do P. bylo pochybením soudu, které jí odňalo možnost (před soudem) jednat (podat včas odvolání); proto žádá, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Vady řízení vyjmenované v ustanovení činí zmatečným každé rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a dovolací soud je povinen k nim přihlédnout z úřední povinnosti; protože jiné vady řízení dle citovaného ustanovení tvrzeny nebyly a ze spisu nevyplývají, je úkolem dovolacího soudu určit, zda řízení trpí vadou na níž poukazuje dovolatelka.

Dle je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 27/1998 a č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka tvrdí, že se v době doručování usnesení zdržovala ve Švédsku, za dobu rozhodnou pro doručování však pokládá září 1993 a k tomuto měsíci váže dovolací námitky; tato okolnost ovšem činí argumenty snesené v dovolání bezcennými, neboť se nikterak nevypořádávají se závěrem odvolacího soudu, že usnesení bylo doručeno v dubnu 1994 (nikoli v září 1993). Mylná je rovněž představa dovolatelky, že doručením na jinou adresu, než na které se zdržovala, by jí soud mohl znemožnit včasné podání dovolání; nebyla-li totiž písemnost doručena na adresu, na které se adresát zdržuje, nelze ji pokládat za doručenou a odvolací lhůta při vadném doručení ani nepočíná běžet (srov. a ).

Dovolání je přesto důvodné.

Vedle vad vyjmenovaných v přihlíží totiž soud z úřední povinnosti (je-li dovolání přípustné) též k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. a ).

Ze spisu je patrno, že spolu s odvoláním (č. l. 65) požádala žalobkyně ve shodě s ustanovením o prominutí zmeškání lhůty k odvolání (č. l. 64a). O odmítnutí odvolání pro opožděnost nemělo být za této situace rozhodnuto dříve, než po pravomocném rozhodnutí soudu o této žádosti. Jestliže odvolací soud odvolání jako opožděné bez dalšího odmítl a žádostí žalobkyně z č. l. 64a (o níž v prvním stupni přísluší rozhodnout obvodnímu soudu) se nezabýval, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (bylo-li by zmeškání lhůty žalobkyni prominuto, závěr o opožděném odvolání by se neprosadil).

Dovolací soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ), dovoláním napadené rozhodnutí usnesením zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , 2 a 5 ). V další fázi řízení bude nutné, aby soudu prvního stupně nejprve rozhodl o žádosti žalobkyně z č. l. 64a, a až poté bude namístě věc znovu předložit odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání.