Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1513/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 24.5.1999 domáhal, aby byla povolena obnova řízení \"vedeného u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.5.1998 č.j. -57, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.1998 č.j. -67, byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal po žalovaném na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaplacení za dobu od 4.8.1995 do 31.12.1996 dalších 99.673,- Kč a za dobu od 1.1. do 31.12.1997 dalších 6.504,- Kč a kterou se domáhal po žalovaném placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.1.1998 ve výši dalších 7.501,- Kč měsíčně. Při tomto rozhodování soudy vycházely ze mzdových podkladů, které jim předložil žalovaný. Žalobce však nyní získal evidenční mzdové listy, z nichž je zřejmé, že jeho výdělek \"před pracovním úrazem\" byl vyšší než výdělek, z něhož byla náhrada za ztrátu na výdělku vypočtena. Tyto evidenční mzdové listy jsou podle jeho názoru důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení a které mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29.10.2001 č.j. -20 návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, byl navrhován a proveden v původním řízení a že \"veškeré argumenty, které žalobce v návrhu na obnovu řízení jako její důvod uvádí, mohly být použity již v původním řízení\".

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.3.2002 č.j. -30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, není v řízení nový.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mzdový list za rok 1963 sice není v řízení novým důkazem, že však \"v rámci návrhu na povolení obnovy řízení\" předložil soudu další důkazy, které v době dřívějšího rozhodnutí neměl k dispozici a které jsou způsobilé prokázat nesprávnost mzdového listu za rok 1963 a tedy i nesprávnost původních rozhodnutí soudů obou stupňů. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 29.10.2001 a usnesení odvolacího soudu dne 26.3.2002), avšak - vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl návrh na obnovu řízení - v souladu s ustanoveními bodů 15. a 16., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (jak se též uvádí v usnesení odvolacího soudu), po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům řízení ve dnech 15. a 16.4.2002 a že dovolání žalobce ze dne 12.6.2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 13.6.2002.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 16.4.2002. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 16.5.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 13.6.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu