Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1675/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1/ L. H. a 2/ D. H., oba zast. advokátkou, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 1995, sp.zn. (v právní věci žalobců A/ J. R., B/ J. R., C/ R. S., všichni zast. advokátkou, proti žalovaným 1/ L. H. a 2/ D. H., oba zast. advokátkou, o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. ), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. ledna 1995 pod č.j. -76 zamítl návrh žalobců, aby s nimi žalovaní uzavřeli dohodu o vydání sporných nemovitostí a uznal povinnost žalobců nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 1.610,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.

Obvodní soud na základě provedeného dokazování vyšel z toho, že žalobci jsou osobami oprávněnými podle o mimosoudních rehabilitacích, protože jejich nemovitosti přešly na stát na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou na ně předmět sporu převedl jejich syn před jeho emigrací. Podle názoru soudu prvního stupně však v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní byli osobami povinnými ve smyslu ustanovení citovaného zákona, a to proto, že nebyli při získání dotčených nemovitostí nijak zvýhodněni. Je sice skutečností, že v roce 1983 zaplatili znalcem určenou kupní cenu ve výši 88.548,- Kč, zatímco správně určená cena měla činit přibližně 157.000,- Kč, ale soud měl za to, že žalovaní byli při uzavírání kupní smlouvy, jakož i nadále v dobré víře, že nemovitosti řádně koupili a jsou jejími vlastníky a chybu znalce nelze vykládat k jejich tíži.

Toto rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 18. října 1995 pod č.j. -95 tak změnil, že žalované uznal povinnými uzavřít se žalobci dohodu o vydání věci ve znění obsaženém v enunciátu tohoto rozhodnutí. Žalobcům a státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, nesouhlasil však s právním posouzením pasivní legitimace žalovaných provedeným obvodním soudem. Podle městského soudu totiž žalovaní jsou osobami, na které je nutno vztáhnout ustanovení , podle kterého jsou osobami povinnými též fyzické osoby, které nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v citovaného zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele. Znaleckými posudky bylo prokázáno, že žalovaní nabyli nemovitosti za kupní cenu stanovenou v rozporu s , tedy v rozporu s tehdy platnými předpisy. Z pohledu výše uvedeného ustanovení je přitom nerozhodné, zda žalovaní toto zvýhodnění iniciovali, případně zda o něm vůbec věděli či nikoliv.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovolatelé nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu a dovozují, že odpovědnost za následek v případě rozporu s právními předpisy při koupi může nést pouze takový subjekt, který svým konáním či opomenutím projevil vůli způsobit vzniklý následek a při současné existenci příčinné souvislosti. Žalovaní nemohli ovlivnit postup znalce, který vypracoval znalecký posudek, a proto nemohou nést ani následek za jeho pochybení. Filosofií restitučních zákonů je zmírnění některých majetkových křivd, v tomto případě je však zakládána křivda nová.

Vyjádření k tomuto dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen ).

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými advokátem ( odst. l , odst. l ), je přípustné ( odst. l písm. a/ ) a opírá se o zákonem stanovené dovolací důvody (, písm. d/ ). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání ( odst. l, 3 ), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle odst. l

Po přezkoumání věci došel dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost jeho právní úvahy. Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jinými slovy jestliže na tomto – nesprávném – právním posouzení napadené rozhodnutí spočívalo.

Vzhledem k obsahu dovolání bude předmětem dovolacího přezkumu otázka, která byla nalézacím a odvolacím soudem posouzena rozdílně, a která byla stěžejní pro napadené rozhodnutí, tedy otázka, zda žalovaní jsou osobami povinnými podle ustanovení Podle tohoto ustanovení jsou osobami povinnými též fyzické osoby, které nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v citovaného zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele.

Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona na žalované dopadá, a to z důvodu objektivního rozporu stanovené kupní ceny s tehdy platnými předpisy. Dovolatelé tuto interpretaci odmítají s tím, že aplikace uvedeného ustanovení by byla možná pouze v případě, že by žalovaní nějak přispěli k chybnému postupu znalce. S tímto právním názorem dovolatelů však nelze souhlasit.

Jak dovodila judikatura vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2000, sp. zn. ) při posuzování podmínek daných ustanovením je třeba vycházet z objektivně daných skutečností. Slovní, logický a systematický výklad tohoto ustanovení nedovoluje zohlednit případné zavinění na straně nabyvatelů a rovněž zkoumání důvodů, pro které došlo k porušení cenových předpisů nemůže mít žádný relevantní dopad. Pokud tedy odvolací soud vycházel z objektivně daného znění normy a nezohlednil námitky žalovaných, které ovšem mají subjektivní charakter, není možné tento výklad označit za zužující nebo nepřípadný.

Dovolacímu soudu proto ve světle těchto vývodů nezbylo, než dojít k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné ( odst. l ) a dovolání žalovaných proto bylo podle citovaného ustanovení nutné zamítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití odst. l a , protože žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobcům náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. října 2003

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.

předseda senátu