Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1962/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) uložil rozsudkem ze dne 21. 3. 1994, sp. zn. -67, žalovaným povinnost „společně a nerozdílně odstranit štítovou zeď svého domu č. p. 27 v obci K. v místě zatěžující podlahu a pozednicový trám domu č. p. 25 v K. do 31. 5. 1994“, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. -269, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že vypustil z výroku rozhodnutí slova „společně a nerozdílně“ a jako lhůtu k plnění stanovil devět měsíců od právní moci rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o odstranění části stavby. Odvolací soud vyšel z právního názoru, vysloveného dovolacím soudem v rozsudku ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají, že provedl odvolací jednání bez jejich účasti, ač se z jednání ze zdravotních důvodů řádně omluvili. Nebyla jim tak dána možnost se u soudu bránit. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a předkládají jako nový důkaz stanovisko znalkyně ing. I. M. Navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání zpochybňuje jeho přípustnost a vyslovuje nesouhlas s právními argumenty v něm uvedenými. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.

Odvolací soud v dané věci rozhodoval o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, vydaném v roce 1994, a proto postupoval, jak výslovně uvedl, podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 15 , tedy podle ve znění před novelou provedenou tímto zákonem – dále jen „OSŘ“). Proto i dovolací soud postupoval podle ve znění před uvedenou novelou (část dvanáctá, hlava první, bod 17 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci však zákon dovolání nepřipouští. Ačkoli odvolací soud ve výroku uvedl, že se rozsudek okresního soudu \"mění\", nevyplývá z ustanovení 238 odst. 1 písm. a) přípustnost dovolání; pro určení, že rozsudek je ve smyslu tohoto ustanovení měnícím, totiž není rozhodující to, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně či nikoli. Odlišnost v tomto smyslu však zjevně nezakládá pouhá okolnost, že byla z výroku vypuštěna slova „společně a nerozdílně“ a byla stanovena jiná lhůta k plnění, zejména když tyto „změny“ dovolatelé výslovně nenapadají. Podle obsahu je tedy rozsudek odvolacího soudu rozsudkem nikoli měnícím, ale potvrzujícím (srov. R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle , podle kterého nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé však vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhli, a tak nelze o přípustnosti podle tohoto ustanovení uvažovat.

Dovolatelé tvrdí, že jim byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, když přes omluvu prvního žalovaného spojenou s návrhem na odročení jednání odvolací jednání provedl. Z jednání se však omluvil jen první žalovaný, který byl zastoupen řádně předvolaným advokátem, který se neomluvil a jehož účasti u jednání nic nebránilo. Omluví-li se účastník zastoupený advokátem z účasti u jednání a požádá o jeho odročení, nic nebrání soudu v tom, aby toto jednání konal, nevztahují-li se důvody pro odročení i na právního zástupce. Otázku, zda v tomto případě měl soud účastníka uvědomit o tom, že jeho žádost o odročení nepokládá za důvodnou, řešil dovolací soud např. v usnesení ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech č. 12/2000, kde uvedl, že nelze dovodit, že by zákon požadoval, aby soud v případě, že žádosti o odročení jednání nevyhoví, účastníka o nevyhovění vyrozuměl; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda návrhu na odročení bylo vyhověno. Je tedy zřejmé, že odvolací soud tím, že nevyhověl žádosti prvního žalovaného o odročení jednání, mu svým postupem neodňal možnost jednat před soudem a není tak dána ani přípustnost dovolání podle .

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných jako nepřípustné podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a , neboť neúspěšní žalovaní nemají právo na náhradu těchto nákladů a jsou povinni je žalovanému uhradit. Náklady jsou dány odměnou advokátce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle , advokátní tarif, a činí podle , , , , , částku 1.125,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu, to je celkem 1.200,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Jestliže žalovaní nesplní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. října 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu