Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1611/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud o žalobě vycházející ze zákonů č. a č. rozhodl - mimo jiné - tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části změnil, a žalované uložil vydat žalobkyni i další nemovitost (spornou „sokolovnu“).

Žalovaná (zastoupena advokátem) proti měnící části rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a d/ ).

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry, k nimž dospěl odvolací soud.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „“).

Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného ustanovení zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).

Podle může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu; zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout (neuplatní se tedy lhůta dvou měsíců od doručení rozhodnutí, stanovená v , ve znění účinném od 1.1.2001).

Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni i žalované doručeno dne 30.4.2002, a téhož dne nabylo i právní moci.

Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení ) byl čtvrtek 30.5.2002. Dovolání podané na poštu až 5.6.2002 (v zásilce určené Krajskému soudu v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34) je tedy zjevně opožděné.

Okolnost, již dovolatelka dokládá podacím lístkem pošty, že prvotně, dne 29.5.2002 (tj. včas), podala dovolání zásilkou adresovanou „KOS Ostrava, 28. října 150“ (tj. bývalému Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě), na tom nemůže nic změnit.

Podle , 2 se dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; lhůta je zachována i tehdy, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Krajský obchodní soud (v Ostravě) sice byl soudem, který rozhodl v dané věci (26.1.1999) v prvním stupni, nicméně poté (s účinností ku dni 1.1.2001) byla ustanovení tehdejšího , ve znění pozdějších předpisů, jež upravovala postavení krajských obchodních soudů v soustavě soudů České republiky, zrušena, a to s tím rozhodným důsledkem, že jejich agenda přechází na (obecné) soudy krajské (viz ). Od 1.1.2001 soudem „který rozhodoval v prvním stupni“ (a tedy k podání dovolání ve smyslu příslušným) byl Krajský soud v Ostravě (se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34), a nikoli - již neexistující - Krajský obchodní soud v Ostravě, se sídlem v Ostravě, ul. 28. října 150, na jehož „adresu“ bylo dovolání, dle podacího lístku, zasíláno.

Bylo-li dovolání podáno u jiného než zákonem určeného (příslušného) soudu, popř. u jiného subjektu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, odeslal-li (podal na poště) tento soud nebo jiný subjekt ještě v dovolací lhůtě jemu doručené dovolání na adresu soudu k podání dovolání příslušného.

Doslání, jež by mohlo mít tyto následky, nastat nemohlo, jestliže adresátem dovolání byl subjekt, který v rozhodné době již neexistoval.

Odvolací soud z těchto závěrů zjevně vycházel, neboť dovolatelku (správně) poučil, že dovolání jest podat „u Krajského soudu v Ostravě“. Nemůže jít než na její vrub, jestliže, nezaznamenala-li výše uvedenou zákonnou změnu, ignorovala i toto poučení.

Dovolání lze proto spojovat jen s podáním, jež bylo dáno na poštu až 5.6.2002, ve vztahu k němuž platí závěr, uvedený výše, že se tak stalo opožděně.

Opožděné dovolání nemohl Nejvyšší soud - podle a - než odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a , věty první (per analogiam), ; úspěšné žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (, věta první, ) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) neosvědčilo; tímto „osvědčením“ nemůže být pouhé (marginální a neodůvodněné) sdělení, že „je nutno zkoumat, zda dovolání bylo podáno ve lhůtě“.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu