Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
459F068047AF4071C1257A4E0064C166.html
HTML · 10.38 KB
No categories available
20 Cdo 562/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. P., zastoupeného advokátem, proti povinnému O. Č., t. č. ve výkonu trestu v O., zastoupenému advokátem, prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. E 215/95 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. září 2002, č. j. 8 Co 546/2002 -364, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesením Okresního soudu ve Vsetíně z 1. 2. 2002, č. j. E 215/95 -342, a č. j. E 215/95-344, s odůvodněním, že povinný přes výzvu soudu prvního stupně (ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu /dále již jen „o.s.ř. “/) neodstranil nedostatky odvolání, bránící pokračování odvolacího řízení; zároveň žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Oprávněný – s odůvodněním, že dovolání je podle něj „bezdůvodné“ – navrhl jeho zamítnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené (navíc nemeritorní - srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196) usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost) k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání, aniž jeho důvodnost mohla být zkoumána) nevedlo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu