Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 967/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 9. 4. 2001, č. j. -41, potvrdil rozsudek ze dne 26. 9. 2000, č. j. -20, kterým Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 7, II. kategorie, sestávajícímu z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, v H. – Š., na J. 2a/740 (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), uložil žalovanému byt vyklidit po skončení nájemního vztahu do patnácti dnů od zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně o existenci uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., opírajícího se o neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce, neboť žalovaný dlouhodobě (od roku 1997) neplatí nájemné; dovodil rovněž, že přivolení k výpovědi není v dané věci v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím advokáta, který mu byl ustanoven soudem. V dovolání namítá, že odvolací soud (soud prvního stupně) nepřihlédl k důvodům, pro něž nájemné neplatil, a k jeho zdravotnímu stavu. Dále odvolacímu soudu vytýká, že žalobu nezamítl pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle , ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 26. září 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl dne 9. dubna 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. je (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí) projednal je podle dosavadních právních předpisů, tj. podle , ve znění před 1. lednem 2001. Dovolací soud proto dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou – dále opět jen „“ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. – návrh na zrušení citovaného ustanovení byl odmítnut usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 12. března 2002, sp. zn. ).

Následně dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (, ).

Dále se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Ze shora uvedeného vyplývá, že v dovolacím řízení nelze postupovat podle , , ve znění po novele provedené Přitom „dosavadní právní předpisy“ je zapotřebí aplikovat nejen při posuzování včasnosti dovolání, ale i při zkoumání jeho přípustnosti a důvodnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 70 v sešitě č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde-li o případ vad řízení taxativně uvedených v – a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají – řídí se přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a b/ a a 2

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé by mohlo být dovolání přípustné jen za podmínek upravených v ustanoveních a a 2 O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde. Odvolací soud v tomto ohledu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, jak to pro účely založení přípustnosti dovolání podle normuje toto ustanovení. Nenavrhl-li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání, nelze – logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle ; přitom odvolací soud sám přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku svého rozsudku ve smyslu nevyslovil.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení a dovolání odmítl pro nepřípustnost.

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (, , a věta první /per analogiam/ ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu