Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 790/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21.11.2001, č.j. -236, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, a žalobu podle , jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím na žalované coby dlužníku exekučně povinného Zemědělského družstva J., zamítl. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že úkonem doloženým u ze dne 6.2.1997 došlo k zániku přikázaného dluhu žalované vůči jmenovanému družstvu, nikoli však dohodou o započtení, kterou odvolací soud shledal neplatnou, nýbrž započtením jednostranným podle obč. zák.

Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), a řízení před odvolacím soudem bylo i postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Především odvolacímu soudu vytkla, že pochybil tím, že tento právní úkon vyložil „v rozporu s jeho jazykovým projevem“, a proto nesprávně; úkon podle jejího názoru postrádá uvedení skutečností, ze kterých osoba, která jej činí, dovozuje, že lze i nesplatné pohledávky jednostranně započíst proti pohledávkám splatným, stejně jako chybí i bližší určení, kterých pohledávek se započtení mělo týkat. Dovolatelka též obšírně zdůvodnila, proč skutkové závěry o existenci pohledávek žalované za exekučně povinným družstvem nejsou správné, v čemž posléze spatřovala i porušení ústavně zakotveného práva na spravedlivý proces; poukázala i na to, že k jednání, při němž odvolací soud vyhlásil rozsudek, byla předvolána soudkyní, která nebyla členkou pověřeného senátu, a vyslovila domněnku, že tím „byla odňata svému zákonnému soudci“.

Dovolání je přípustné ( ), jelikož směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), a dovolatelka jím uplatnila způsobilé dovolací důvody dle a b/ a , jejichž prostřednictvím lze namítat, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, resp. že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení je nesprávné (viz dovolací důvod dle ), jestliže dovolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, která byla určena správně, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Kritickou právní otázkou otevřenou dovoláním, na jejímž posouzení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, je, zda v právním úkonu vtěleném do y ze dne 6.2.1997, označeném jako „dohoda o vyrovnání vzájemných pohledávek po ukončení pronájmu“ mezi žalovanou a Zemědělským družstvem J. (kterou i odvolací soud shledal neplatnou), lze – co do jeho obsahu – spatřovat i „projev vůle žalované kompenzovat …vzájemné pohledávky družstva a pohledávky žalované…“, jímž došlo „k započtení pohledávek zemědělského družstva za žalovanou…“ jednostranným právním úkonem, učiněným žalovanou, v písemné formě (právě) na výše uvedené ě.

Započtení je specifickým způsobem zániku závazku (viz § 580 a násl. obč. zák. a § 358 obch. zák.); je předpokládáno jakožto důsledek právního úkonu jednostranného i dvoustranného (dohody), a je logické, že podmínky započtení jednostranného jsou přísnější (viz kupříkladu § 581 odst. 2 obč. zák.).

Z obecného režimu uzavírání smluv (§ 43a a násl. obč. zák., § 269 a násl. obch. zák.) se podává, že smlouva (dohoda) je uzavřena při specifickém střetu návrhu a jeho přijetí, coby kvalifikovaných jednostranných právních úkonů. Tyto jednostranné úkony mají instrumentální význam; slouží – a to výlučně – uzavření smlouvy. Podřízenost tomuto účelu (s nímž je příslušné subjekty činí) se projevuje tím, že nebyl-li pro zákonem stanovené překážky dosažen, pozbývají tyto úkony právního účinku. Kupříkladu návrh na uzavření smlouvy uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, zaniká, a totéž nastává dojitím projevu o jeho odmítnutí (§ 43b odst. 1 písm. a/, c/ obč. zák.).

Není logického ani věcného důvodu pro jiný závěr v případě, že tento účel (uzavření smlouvy) nebyl dosažen proto, že – byť smlouva uzavřena „procedurálně“ byla – nebyla podle hmotného práva uzavřena platně.

O samostatném právním účinku návrhu na uzavření smlouvy poté, co bylo shledáno, že na jeho základě uzavřená smlouva je neplatná, nemůže být proto řeč.

Proto neobstojí závěr, k němuž se uchýlil odvolací soud, že je-li dohoda o započtení neplatná, mohou vyvolat samostatné, na ní nezávislé, účinky právní úkony jednajících subjektů, jež měly sloužit k jejímu uzavření.

Dovolatelka správně namítá, že neobstojí též z toho důvodu, že koliduje s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák., neboť uzavřením dohody o započtení byla vůle účastníků obrácena (právě a jen) k započtení dohodou, a nikoli k započtení jednostrannými úkony.

Již z tohoto důvodu ( ) je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné, a ostatními, vesměs skutkovými, námitkami se již netřeba zabývat; na výsledek dovolacího řízení totiž vliv mít nemohou ( ).

Tím samozřejmě není řečeno, že se jimi nebude zabývat soud v dalším stadiu řízení.

Přesto stojí za to poznamenat, že dovolatelce je nutné přisvědčit, že podmínka jednostranného započtení vyjádřená v § 359 obch. zák. (že jde o dlužníka, který není schopen plnit své peněžité závazky), se pojí s konkrétními skutkovými zjištěními, a úsudek o jejím zjištění proto nelze založit jen na všeobecné úvaze.

Dovolací důvod podle byl tedy uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud podle , věty za středníkem, rozsudek odvolacího soudu zrušil, as odkazem na ustanovení odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu