Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 292/2020-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 16.412,40 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 5.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.100 Kč od 20.12.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 11.312,40 Kč, úrok ve výši 1.356,33 Kč, úrok ve výši 28% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 694,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 5.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.100 Kč od 20.12.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 11.312,40 Kč, úrok ve výši 1.356,33 Kč, úrok ve výši 28% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 694,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.412,40 Kč s úroky ve výši 1.356,33 Kč a s úroky ve výši 28% ročně z 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 694,19 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 21.10.2016 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 12.129 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.413 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1.550 Kč a za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti částku 8.166 Kč). Žalovaný se zavázal souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 436 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 15.12.2017. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 18.7.2017. Ke dni 19.11.2017 činila jistina 9.581,62 Kč a dlužný poplatek 6.830,78 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.581,62 Kč dále úrokem ve výši 28% ročně a to od 15.12.2017. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 14.6.2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14.6.2018. Žalovaný dluží žalobci částku 16.412,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny 9.581,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 6.830,78 Kč. Příslušenství tvoří úroky a úroky z prodlení.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14.6.2018.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 18.12.2020. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 3.3.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměr a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 21.10.2016 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z výměru důchodu a potvrzení o příjmu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedla, zejména že má pravidelný příjem ze státní ze starobního důchodu a pracovního přivýdělku, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu (který žalovaný doložil potvrzením o příjmu a rozhodnutím ČSSZ) a výší požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 26.6.2013 soud zjistil, že žalovanému byl přiznán starobní důchod ve výši 7.996 Kč. Podle výplatních dokladů za období srpen 2016, září 2016 a říjen 2016 činil starobní důchod žalovaného částka 6.840 Kč (brutto 8.221 Kč). Zákaznickou kartu ze dne 21.10.2016 žalobce soudu nepředložil, ačkoliv k tomu byl vyzván výzvou ze dne 11.2.2021 místo toho předložil standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých však majetkové poměry žalovaného nevyplývaly.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21.10.2016 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 21.10.2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 12.129 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 2.413 Kč, částky za zpracování a doručení ve výši 1.550 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8.166 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 26.129 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 436 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
Z listin y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil ve splátkách celkem 8.900 Kč.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 14.6.2018, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 12.3.2020 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 21.10.2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 12.129 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 26.129 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 436 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný zaplatil splátky v celkové výši 8.900 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 14.6.2018 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
V projednávané věci žalovaný ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce vystupoval jako spotřebitel. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Právní předchůdce žalobce vyšel (jak uvedl sám žalobce) z tvrzení žalovaného o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, aniž by její tvrzení objektivně ověřil relevantními doklady, kdy žalobce nepředložil soudu zákaznickou kartu ze dne 21.10.2016 a nedoložil zda a z jakých dokladů tvrzení žalovaného ověřoval. Žalobce doložil pouze výměr starobního důchodu z roku 2013 ve výši 7.996 Kč a doklady, dle kterých žalovaný pobíral částku 6.840 Kč. Z žádného dokladu ani z tvrzení žalobce nevyplývají výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného tuto zápůjčku splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21.10.2016 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v místě bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce a tabulky umoření vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 8.900 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.100 Kč (částka poskytnutá 14.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 8.900 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18.12.2020. Nárok se stal splatným 19.12.2020 a žalovaný se dostal do prodlení od 20.12.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 20.12.2020 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 28.408,92 Kč, (částka 16.412,40 Kč + úrok 1.356,33 Kč + 7.725,10 Kč – úrok 28% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do 30.4.2021 + úrok z prodlení 694,19 Kč + 2.220,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9.581,62 Kč od 15.6.2018 do 30.4.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.252,10 Kč (jistina – číslo + 152,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 15.100 Kč od 20.12.2020 do 30.4.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 18,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 81,5%. Poměr úspěchu tedy činí 63% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.