Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1529/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 4.10.1999 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že při výkonu práce hospodáře na Zastupitelském úřadě ČR v Z. porušil , Hospodářský řád FMZV č.j. 80.004/91 a Směrnici o hospodaření se závazky a pohledávkami MZV ČR č.j. 225.819/98/FO, neboť řádně nehospodařil s prostředky, které mu svěřil zaměstnavatel, způsobil mu škodu a poškodil jméno České republiky v zahraničí (neoprávněně vyúčtoval vyšší částku za pronájem svého služebního bytu, neuhradil škody na zařízení bytu a nezaplatil za služby související s montáží svého \"soukromého satelitu\"), a že po návratu \"ze ZÚ zpět na ústředí nedodržoval a tedy ani plně nevyužíval pracovní dobu\".

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a že pracovní poměr mezi účastníky trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při výkonu funkce hospodáře na zastupitelském úřadu ČR v Z. dodržoval právní předpisy a řádně hospodařil se svěřenými prostředky a že od počátku září 1999, \"tj. déle než jeden měsíc, což je délka lhůty, v níž může dle § 53 odst.2 zák. práce zaměstnavatel zrušit pracovní poměr\", měl \"značný počet přesčasových hodin\" a \"využívání pracovní doby jeho osobou nemůže být důvodem zrušení pracovního poměru\".

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7.11.2000 č.j. -50 určil, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 4.10.1999, zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr účastníků trvá, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8.525,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. Š. Dovodil, že z důvodu porušení povinností při výkonu práce hospodáře na Zastupitelském úřadě ČR v Z. žalovaná zrušila se žalobcem pracovní poměr po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 53 odst.2 zák. práce (tato lhůta uplynula dnem 30.7.1999), a že za dobu od 2.9. do 4.10.1999, v níž lze \"z hlediska běhu prekluzívní lhůty\" zkoumat docházku žalobce do zaměstnání, vykázal žalobce \"krátkodobou absenci\" jen ve dnech 2.9. a 17.9.1999, kterou nelze považovat zejména s přihlédnutím k tomu, že v ostatních dnech v září 1999 měl \"vyšší počet hodin nad rámec stanovené pracovní doby\", za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4.10.1999 je proto neplatným právním úkonem.

K odvolání účastníků (odvolání žalobce směřovalo jen proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.6.2001 č.j. -73 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. M. Š. Při rozhodování o věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tvrzeným porušením povinností žalobce při výkonu práce na Zastupitelském úřadě v Z. se nelze zabývat \"pro prekluzi tohoto důvodu\" ve smyslu ustanovení § 53 odst.2 zák. práce. Další důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru spočívající v nedodržování pracovní doby pak \"pro svou nekonkrétnost ani prakticky nedává možnost posouzení, zda vůbec šlo o porušení pracovní kázně, tím spíše, zda šlo o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že jednoměční lhůta, do jejíhož uplynutí může zaměstnavatel okamžitě zrušit se zaměstnancem pracovní poměr (§ 53 odst.2 zák. práce), počíná běžet dnem, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl. V posuzovaném případě se žalovaná dozvěděla o porušení pracovní kázně žalobcem až dne 1.10.1999 a okamžité zrušení pracovního poměru tedy nemohlo být dáno v rozporu s ustanovením § 53 odst.2 zák. práce. Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru spočívající v nevyužívání pracovní doby žalobcem byl v dopise ze dne 4.10.1999 řádně vymezen, soud prvního stupně se jím zabýval a odvolací soud měl jeho závěry přezkoumat. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu nemá v projednávané věci po právní stránce zásadní význam a že proto proti němu není dovolání přípustné. Odvolací soud posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou soudů, podle níž pro počátek běhu lhůty podle ustanovení § 53 odst.2 zák. práce není rozhodující, kdy zaměstnavatel důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru zjistil, ale kdy se o něm dozvěděl. Tvrzení, která se o počátku běhu této lhůty uvádí v dovolání, považuje žalobce za účelová.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení není dána, a to již proto, že soud prvního stupně nevydal rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému, dovoláním napadenému, rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení Vzhledem k tomu, že žalovaná nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení

Za situace, kdy dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému bránění práva.

Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že žalobci přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 1.250,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobci náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. ). Celkovou částku 1.325,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu