Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 182/2020

Potvrdené rozhodnutím 26Co 68/2021
„ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o zaplacení částky 55 758 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 14 C 182/2020-91, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 13 962,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 11. 2019 do zaplacení, co do částky 13 008,16 Kč a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 36 220,13 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 86 011 Kč, a ve výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 55 758 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 080 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 18.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 811 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 16.11.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 080 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 17. 8. 2020, smluvní pokuty ve výši 13 008,16 Kč, a úroku z částky 36 220,13 Kč ve výši 76,22 % p.a. od 16.11.2019 do zaplacení (požadovaného nejvýše v kapitalizované výši 86 011 Kč).

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 080 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 18.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 18 811 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 16.11.2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 080 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 17. 8. 2020, smluvní pokuty ve výši 13 008,16 Kč, a úroku z částky 36 220,13 Kč ve výši 76,22 % p.a. od 16.11.2019 do zaplacení (požadovaného nejvýše v kapitalizované výši 86 011 Kč). III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 9. 2020 na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel dne 13.3.2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovanému poukázal částku 42 000 Kč. Podle smluvních ujednání měl žalovaný žalobci počínaje měsícem dubnem 2019 zaplatit celkem 18 měsíčních splátek po 3 982 Kč, čímž měl žalovaný žalobci jednak vrátit uvedenou jistinu úvěru ve výši 42 000 Kč a dále uhradit úrok ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 109,37 % ročně. Žalovaný uvedené splátky hradil pouze částečně (v měsících duben 2019 až říjen 2019 uhradil celkem 4x 3 982 Kč), s plněním byl v prodlení, a proto žalobce v souladu s obchodními podmínkami úvěr„ zesplatnil“ ke dni 14. 11. 2019 a nadále požaduje částku 42 794,54 Kč (tvořící novou jistinu a sestávající z jistiny v době zesplatnění ve výši 36 220,13 Kč a do té doby přirostlého úroku v kapitalizované výši 6 574,41 Kč), smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 1 497 Kč a za prodlení s úhradou„ zesplatněného“ dluhu ve výši 13 008,16 Kč, jakož i náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení z částky 44 891 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení a úroku z částky 36 220,13 Kč ve výši 76,22 % ročně za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení (nejvíce však v kapitalizované výši 86 011 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předkládal při uzavření smlouvy o úvěru výplatní pásky, nikoliv výpis z účtu. Má vícero úvěrů (jen u žalobce čtyři nebo pět), nezvládá je splácet a bude muset řešit svou situaci v insolvenčním řízení. Rozhodnutí ponechal na„ spravedlivém uvážení soudu“.

3. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

4. Žalovaný dne 14.3.2019 při jednání se zprostředkovatelem úvěru učinil formulářové prohlášení klienta (prokázáno uvedeným prohlášením klienta) a dále se zprostředkovatelem vyplnil předsmluvní formulář žalobce (prokázáno předsmluvním formulářem) a učinil návrh na uzavření smlouvy o úvěru (prokázáno uvedeným návrhem). Tento návrh smlouvy o úvěru za podmínek shora uvedených žalobce schválil (prokázáno oznámením o schválení úvěru ze dne 15.3.2019), když provedl hodnocení klienta (prokázáno uvedenou u) a žalovanému byl na jeho účet již dne 14.3.2019 poukázána částka 42 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovanému byl v červenci 2019 umožněn odklad splátek (prokázáno přípisem žalobce ze dne 31. 7. 2019) a upraven v tomto ohledu splátkový kalendář (prokázáno upraveným splátkovým kalendářem ze dne 31. 7. 2019). Žalovaný byl nicméně v návaznosti na prodlení s úhradou splátek opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných splátek (prokázáno přípisy ze dne 10. 9. 2019, 11. 10. 2019 a 11. 11. 2019) a úvěr byl ke dni 14. 11. 2019„ zesplatněn“, takže žalobce ihned požadoval zaplacení celkové dlužné částky 44 891 Kč (prokázáno oznámením ze dne 14. 11. 2019). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2020 (prokázáno uvedenou předžalobní výzvou včetně podacího archu ze dne 26. 8. 2020).

5. Soud má za povinnost i bez návrhu žalovaného zkoumat, zda žalobce při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (viz právní hodnocení níže). Jelikož žalobce ve své žalobě ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neučinil dostačující tvrzení, byl zástupce žalobce u jednání dne 26. 11. 2020 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle , 3

6. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce doplnil v podání datovaném 7. 12. 2020, že žalobce při porovnání čistého příjmu a měsíčních nákladů měl„ volné zdroje ke splácení“ ve výši 8 782 Kč, takže splátka ve výši 3 82 Kč (45,3 % volných zdrojů ke splácení) byla„ modelována“ pro žalovaného„ velmi konzervativně“. Doplnil, z jakých dokumentů při uzavírání smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti vycházel (formulář hodnocení klienta, kopie občanského průkazu, výpis z NRKI – Nebankovního registru klientských informací, výpis z registru SOLUS, výplatní lístek za měsíc leden a únor 2019. Zdůraznil, že žalovaný při uzavírání smlouvy prohlásil, že nemá splatné dluhy, nenachází se ve stavu úpadku a že poskytl pravdivé a úplné informace; pokud by tomu tak nebylo, neměl by žalovaný ze svého případného nepoctivého jednání těžit. Připustil, že v době uzavření smlouvy o úvěru měl žalovaný u žalobce uzavřené čtyři jiné úvěrové smlouvy (číslo), avšak splátky z těchto úvěrů v té době řádně hradil.

7. Z dalších listin žalobcem předložených tak má soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru (12.3.2019) činilo skóre žalovaného podle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) hodnotu 409, což představuje střední riziko, tedy druhé nejhorší kategorii ze čtyř možných (prokázáno uvedeným výpisem). Žalovaný nebyl veden jako dlužník (prokázáno výpisem z registru SOLUS), žalovaný předložil aktuální výplatní pásku za leden 2019 a únor 2019 (prokázáno uvedenými páskami). Dále žalovaný předložil svůj průkaz o povolení k trvalému pobytu (prokázáno souhlasem s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti). Konečně měl žalobce v době uzavření úvěru též kartu klienta (žalovaného) k úvěru, který žalovaný se žalobcem uzavřel dne 29. 5. 2018 (úvěr číslo částka 50 000 Kč, měsíční splátka 4 093 Kč), dne 25. 6. 2018 (úvěr číslo částka 70 000 Kč, měsíční splátka 5 731 Kč) a dne 18.10.2018 (úvěr číslo částka 45 000 Kč, měsíční splátka 3 684 Kč) (prokázáno uvedenými kartami úvěru).

8. K dotazu soudu zástupce žalobce u jednání dne 9. 12. 2020 doplnil, že žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za účelem ověření, že žalovanému na tento účet„ chodí“ mzda, jiné výpisy z účtu (za delší období) žalobce nemá.

9. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

10. Soudu je dále ze své úřední činnosti známo ( ), že vůči žalovanému je v současné době u zdejšího soudu vedena řada soudních řízení kvůli neplnění povinností ze smluv o úvěru, popřípadě zápůjčce; o uvedené skutečnosti soud účastníky informoval u jednání dne 9. 12. 2020. Konkrétně se jedná o řízení vedená pod sp. zn. spisová značka (úvěrová smlouva sjednaná se žalobcem dne 25. 6. 2018), sp. zn. spisová značka (úvěrová smlouva sjednaná se žalobcem dne 29. 5. 2018), sp. zn. spisová značka (úvěrová smlouva ze dne 13. 6. 2019), sp. zn. spisová značka (úvěrová smlouva ze dne 18.10.2018), sp. zn. spisová značka (úvěrová smlouva ze dne 8. 2. 2019), sp. zn. spisová značka (smlouva o zápůjčce ze dne 20. 9. 2017).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle , (dále též jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud nemá pochybnosti o tom, že účastníci dne 18. 10. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru. Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl peněžité prostředky jako podnikatel (v žalobě sám sebe označuje za držitele licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů) a že žalovaný má naopak postavení spotřebitele ( a o. z.). Vztah žalobce a žalovaného tak je kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru.

14. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (v daném případě smlouva o zápůjčce) je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

15. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

16. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o zápůjčce jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

17. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces ( d). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

18. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

19. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v  , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

20. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

21. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

22. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které doplnil jednorázovým paušálním výpisem z účtu žalovaného a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalovaného v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI). Podle mínění soudu se žalobce ale neměl spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou jednak co do svého rozsahu nedostatečné a jednak vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného.

23. Jestliže měl žalobce v rámci svého„ hodnocení klienta“ informaci, že žalobce vynakládá více než třetinu svých čistých příjmů na splátky (předchozích) spotřebitelských úvěrů (13 508 Kč ze zhruba 30 000 Kč), pak je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Žalobce si od žalovaného nenechal předložit ani podrobné výpisy z účtů za delší období, aby zjistil, zda je žalovaný schopen tvorby úspor a zda mu z účtu neodcházejí další platby, které neuvedl v hodnocení klienta. Pokud by tak žalobce učinil, jistě by zjistil, že v době uzavření smlouvy žalovaný hradil minimálně jeden další úvěr (viz řízení sp. zn. spisová značka, smlouva o zápůjčce ze dne 20. 9. 2017, věřitel jméno příjmení). Obzvláště varovná musí být skutečnost, proč žalovaný žádá v krátkém časovém úseku u žalobce již o pátý úvěr (přičemž druhý úvěr uzavřel v květnu 2018 a třetí v červnu 2018, čtvrtý v říjnu 2018), což by profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů nutně měl vyhodnotit jako informaci rizikovou: je zde totiž důvodná obava, že žalovaný tímto způsobem jednorázově hradí dlužné splátky, takže má problémy se splácením předchozích úvěrů. Z toho důvodu je podle soudu v souladu s odbornou péčí dále prověřit, z jakého důvodu si žalovaný hodlá v takové situaci (v březnu 2019) opatřit další úvěr, zvláště pokud má úvěr (y) i u jiné nebankovní společnosti (zda se jedná o„ rozumný“ překlenovací úvěr, nebo zda je žalovaný již v dluhové pasti a„ vytlouká klín klínem“).

24. Hodnocení měsíční splátky úvěru jako„ velmi konzervativní“ mechanicky vychází jen z předpokládané (listinnými důkazy však nijak nepotvrzené – viz minimální zůstatek a měsíční obrat na účtu žalovaného)„ volné“ měsíční částky 8 782 Kč„ Výpočet“ této částky vycházející z částky životního minima je nicneříkajícím údajem, pokud žalobce jako poskytovatel úvěru blíže nezkoumal skutečné životní náklady žalovaného a zejména nezkoumal důvod a motivaci žalovaného k uzavření další (šesté, respektive u žalobce páté) smlouvy o úvěru, takže se nijak nezabýval přirozeně se nabízející domněnkou, že žalovaný je již ve stavu (hrozícího) úpadku, respektive ve stavu dluhové pasti. Skóre podle rejstříku NRKI přitom signalizovalo střední (nikoli menší či nízké) riziko při poskytování úvěru, což samo o sobě nutně musí vést k další a hlubší prověrce poměrů žadatele i za cenu prodloužení kontraktačního procesu (všechny uvedené y od prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, hodnocení klienta až po návrh na uzavření smlouvy byly vyhotoveny tentýž den, takže úvěr byl poskytnut takříkajíc na počkání). Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje typizované v odstavci 21. ani nevyžádal, nevyžádal si v tomto případě ani aktuální výpisy z účtu).

25. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

26. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Ze žalobních tvrzení plyne, že žalovaný žalobci uhradil na vrácení poskytnuté částky ve výši 42 000 Kč částku 15 928 Kč (čtyři dílčí částky po 3 962 Kč). Žalobce proto může ve standardní pariční lhůtě ( ) požadovat toliko úhradu rozdílu ve výši 26 072 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalovaného podle data doručení předžalobní výzvy ( , , o. z., ).

27. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobě vyhověl jen v rozsahu shora uvedeném; požadavek na zaplacení zbývající částky včetně požadované smluvní pokuty a příslušenství zamítl.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Každá ze stran měla v řízení toliko částečný úspěch, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.