Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1055/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 30.3.1992, bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 18.11.1993, čj. -41. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze 16.3.1995, sp.zn. , a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud byl toho názoru, že tu nebylo možné meritorně rozhodnuto, neboť ke komplexnímu posouzení věci nebylo ve spise dostatek skutkových podkladů. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby v dalším průběhu řízení byla zevrubně a všestranně objasněna otázka postavení žalobců jako oprávněných osob (ve smyslu ustanovení ve znění článku I. zákona č. 116/994 Sb.) a otázka zastavěnosti či nezastavěnosti pozemku parc. č. 137/2 ve V. D.

V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze 7.5.1996, čj. -96, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců o vydání pozemku č. kat. 137/6 ve V. D. (zapsaného na listu vlastnictví č. 1210 pro katastrální území V. D.). Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobcům bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Náchodě na náhradu nákladů řízení 1.111,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 15.10.1997, sp.zn. , s tím, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání proti tomuto rozsudku.

Rozsudkem Nejvyššího soudu z 27.1.2000, , byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 15.10.1997, sp.zn. , i rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze 7.5.1996, čj. -96, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, když ve svém rozhodnutí bez dalšího uzavřel dokazování a posouzení věci tak, že objekt kabin a tribuny, postavených na pozemku, sporném mezi účastníky řízení, jako věci, které jsou spojeny se zemí pevným základem, vylučuje vydání pozemku, a dále již nezkoumal, zda v tomto případě nejde výjimečně o stavby, které bez nežádoucích obtíží lze z pozemku přemístit (odstranit). Odvolací soud také nesprávně interpretoval ustanovení tak, že vydání pozemku v každém případě brání umístění stavby jako samostatné nemovité věci, jež byla zřízena po převzetí pozemku státem; nezabýval se již okolnostmi, které se mu jevily jako bezvýznamné (změnou účelového určení pozemku, popřípadě argumentací funkčního celku, sestávajícího ze „vzájemně se podmiňujících a spolu neoddělitelně souvisejících částí“). Dovolací soud měl za to, že se bude třeba v dalším řízení zabývat i tím, zda je označení žalovaného jako“T. j. S. V. D.“ správné.

Okresní soud v Náchodě pak rozhodl rozsudkem ze 14.11.2000, čj. , jímž zamítl žalobu žalobců se žalobním návrhem, aby žalované T. j. S. V. D. bylo uloženo vydat žalobcům pozemek parc. č. 137/2-ostatní plocha, zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1210 pro obec H., katastrální území V. D. Žalobcům bylo uloženo nahradit žalované společně a nerozdílně 4.300,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na náklady řízení. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na účet Okresního soudu v Náchodě 9.108,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na úhradu zálohovaných nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uváděl, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení (ve znění ) a že kupní smlouvu z 11.4.1940 (o převodu pozemku z firmy J. S. ve V. D. na firmu M. a F.) je nutno ve smyslu ustanovení dekretu č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. pokládat za neplatné majetkoprávní jednání. Právní předchůdce žalobců zahynul v koncentračním táboře za války, prohlášení o neplatnosti smlouvy z 11.4.1940 se u soudu domáhal otec žalobců H. J. S. a smlouva byla v poválečném období prohlášena za neplatnou. Nemovitosti však nebyly vydány a byly znárodněny. Byly tu tedy dány zákonné předpoklady k vydání pozemku podle ustanovení

Soud prvního stupně však zároveň poukazoval na ustanovení , podle něhož se nevydává pozemek, jestliže je na něm umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem. Stavbu tu bylo třeba chápat ve smyslu ustanovení a . Objekt kabin a tribuny, postavených na pozemku, který je mezi žalobci a žalovanou tělovýchovnou jednotou sporný, pokládal soud prvního stupně za nemovitosti jako stavby spojené se zemí pevným základem. Soud prvního stupně poukazoval na závěry znaleckého posudku, podaného v této právní věci, podle něhož přemístění kabin a tribuny by činilo náklady 25.000,- Kč a 35.000,- Kč a postavení nového plotu by činilo 250.000,- Kč, přičemž zřízení nového obdobného hřiště by činilo 1.050 000,- Kč.

Soud prvního stupně proto zamítl žalobu žalobců o vydání pozemku, zastavěného stavbami kabin a tribuny žalované tělovýchovné jednoty, a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení .

O odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze 24.10.2001, sp.zn. , jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované tělovýchovné jednotě po 287,50 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že soud prvního stupně vycházel ze závěrů zrušovacího rozsudku dovolacího soudu z 27.1.2000; z posudku znalce pak převzal závěry o tom, že stavby na pozemku by sice bylo možné přemístit, ale z přemísťované stavby by bylo možné bez nežádoucích obtíží nadále použít jen 50 % materiálu z přemísťované stavby kabin a tribuny. Pozemek, uváděný žalobci, je nyní ve skutečnosti hřištěm, tvořících se stavbou tribuny a i stavbou kabin jeden funkční celek, sestávající ze vzájemně se podmiňujících a spolu souvisejících částí. Vydání pozemku brání, podle názoru odvolacího soudu, ustanovení a nebylo už nutné se nad rámec ustanovení zabývat dalšími nepodstatnými okolnostmi.

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, stejně jako advokátu, který v řízení zastupoval žalovanou tělovýchovnou jednotu, dne 3.12.2001 a dovolání ze strany žalobce J. S. bylo podáno u Okresního soudu v Náchodě dne 28.12.2001, tedy ve lhůtě, jež byla stanovena v (ve znění před novelizací ).

Dovolatel navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušena a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání měl dovolatel za to, že rozsudkem odvolacího soudu byla řešena otázka zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uplatňoval dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel vyslovoval názor, že soudy obou stupňů nerespektovaly při svém rozhodování právní názor obsažený v zrušovacím rozsudku dovolacího soudu z 27.1.2000 ( Nejvyššího soudu), v němž bylo rozhodováno o dovolání, podaném v téže právní věci. Nebylo v dalším průběhu řízení provedeno porovnání stávajícího ekonomického významu vlastnického práva k pozemku a vlastnického práva ke stavbám na pozemku (v návaznosti na hodnotu a účelnou využitelnost staveb na pozemku) a soudy obou stupňů se omezily na otázky technické proveditelnosti a nákladnosti přemístění staveb. Soudy tu vycházely z posudku znalce J. V., který však se vůbec nevyjádřil k otázce konkrétní možnosti vynaložení nákladů na přemístění staveb, jež měly být zjišťovány od několika v úvahu přicházejících firem; tak došlo k tomu, že žalobci sami předložili konkrétní cenovou nabídku od firmy E. v Č. K. na odstranění stávajícího zařízení z pozemku, a to za 5.758,30 Kč, kdežto znalec vycházel z nákladů na přemístění staveb stonásobně vyšších.

Při posuzování dovolání dovolatele vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení je odvolacím soudům uloženo projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení – před novelizací ). Na to bylo také v rozhodnutí odvolacího soudu z 24.10.2001 správně poukázáno.

Přípustnost dovolání bylo možné v daném případě, v němž šlo o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, posoudit jen podle ustanovení (ve znění před novelizací ), když tu nebyly dány (a ani dovolatelem tvrzeny) zákonné předpoklady podle jiných ustanovení (tedy např. podle ustanovení nebo v již citovaném znění).

Nešlo tu o případ vyslovení přípustnosti dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu, jak to mělo na zřeteli ustanovení (ve znění před novelizací ).

Ustanovení (v již citovaném znění) mělo naproti tomu na zřeteli případy, v nichž odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, pokud byl tento návrh učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže pak v takovém případě dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Ze strany žalobců (tedy dovolatele J. S., ani žalobkyně I. K.) nebyl vznesen návrh na vyslovení přípustnosti dovolání výrokem rozsudku odvolacího soudu v průběhu jednání před odvolacím soudem, konaných ve dne 15.10.2001 a 24.10.2001, jak vyplývá z obsahu protokolů o těchto jednáních (na čl. 210 až 212 spisu Okresního soudu v Náchodě, sp.zn. ) a nebyl vznesen ani v odvolání žalobců z 21.12.2000 a v odůvodnění tohoto dovolání ze 17.1.2001 (žalovaných na čl. 200 až 203 téhož spisu Okresního soudu v Náchodě).

Dovolací soud se zabýval ještě i tím, zda tu šlo o rozhodnutí odvolacího soudu řešící právní otázku zásadního právního významu, jak to bylo zakotveno v ustanovení ve znění před novelizací ).

K výkladu tohoto ustanovení zaujal Ústavní soud ČR právní názor v usnesení z 23.8.1995, , uveřejněném pod č. 19 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR: „Za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech“.

V tomto smyslu poukazuje dovolací soud na rozhodnutí a stanoviska (zmíněná i v rozhodnutí soudu prvního stupně ze 14.11.2000), uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, a to pod č. 34/1993, str. 120 odst. 2, pod č. 53/1992, pod č. 26/1995 a pod č. 7/1999 a má za to, že tu ohledně rozhodnutí odvolacího soudu z 24.10.2001, sp.zn. Krajského soudu v Hradci Králové, nešlo o rozhodnutí odchylující se od ustálené judikatury nebo přinášející judikaturu novou.

Neshledal proto dovolací soud, že by v daném případě byly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení (ve znění před novelizací ), takže nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení a (v již citovaném znění), a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované tělovýchovné jednotě náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. února 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu