Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 744/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. K. S., zastoupeného advokátkou, proti povinnému V. H., zastoupenému advokátem, pro vymožení splnění povinnosti uveřejnit omluvu ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, č.j. -33, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 2001, č.j. -7, kterým, Okresní soud Praha – východ nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 15.000,- Kč (za porušení povinnosti uveřejnit stanovený text omluvy formou placené inzerce v označeném deníku) a oprávněnému přiznal právo na náhradu nákladů řízení (2.650,- Kč); o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího povinnost nezastupitelného jednání ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, které nabylo právní moci 29. 3. 2001, se uplynutím třicetidenní lhůty k plnění stalo vykonatelné. Námitce povinného, že s uveřejněním omluvy vyčkával do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, jímž rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl, odvolací soud – s vysvětlením, že mimořádný opravný prostředek právní moc ani vykonatelnost neodkládá – relevanci nepřiznal.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jímž namítá, že se „soud před uložením pokuty dobře neseznámil se skutečným stavem věci.“ Neměl v úmyslu vykonávané rozhodnutí ignorovat, ale se splněním povinnosti vyčkával do doby, než o jeho dovolání proti rozsudku vrchního soudu rozhodne Nejvyšší soud. Omluvu, k níž ho zavázaly soudy v nalézacím řízení, uveřejnil „bez prodlení“ po zamítnutí dovolání, čímž povinnost splnil. Dále poukázal na to, že je v invalidním důchodě a že placení pokuty mu způsobilo existenční potíže. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost dovolání posuzovat již jen v intencích ustanovení , které přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ve spojení s ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho konkretizace vázán ( věta první ).

Uvedené je v projednávaném případě významné proto, že dovolatel nesprávné právní posouzení věci prostřednictvím důvodu uvedeného v napadenému rozhodnutí nevytýká. Tvrdí-li, že povinnost z podkladového rozhodnutí splnil, jde o námitku, která je významná v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle ,

Jestliže dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení (nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti usnesení lze bez dalšího podat dovolání u soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, přípustnost dovolání – oproti očekávání dovolatele – nezakládá /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 73, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 203/), dovolací soud je bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

Dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení , , a povinnost nahradit oprávněnému náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , , , bodu 3., a věty první , ve znění , tj. částkou 375,- Kč. Součástí nákladů řízení, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. , 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. února 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu