Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1361/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 159.716,- Kč s úroky ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do 30.1.1998 z částky 79.416,- Kč a od 31.1.1998 do zaplacení z částky 159.716,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že ačkoli bylo soudem pravomocně rozhodnuto o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne 6.5.1996 je neplatná, odmítá jej žalovaná (přes jeho písemné výzvy) dále zaměstnávat s odůvodněním, že pro něj nemá práci; po žalované proto požadoval úhradu „dlužné mzdy“ za období od 1.8.1996 do 31.1.1998.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.6.2000 č.j. -23 žalované uložil, aby žalobci zaplatila 79.416,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do zaplacení, žalobu o „přiznání další částky 80.300,- Kč s příslušenstvím“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaná dala žalobci neplatnou výpověď, podle níž měl pracovní poměr žalobce skončit 31.7.1996, a žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží žalobci za dobu od 1.8.1996 do 31.1.1997 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§ 61 odst. 1 zák. práce), a žalobce se proto po žalované „právem domáhá“ částky 79.416,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Náhradu mzdy za dobu přesahující šest měsíců (§ 61 odst. 2 zák. práce) však již žalobci - vzhledem k jeho výdělkům dosaženým od května 1997 do listopadu 1998 - přiznat nelze.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.1.2001 č.j. -41 rozsudek soudu prvního stupně, „pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 79.416,- Kč“, potvrdil a „ve výroku o úrocích z prodlení“ jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci „z částky 79.416,- Kč 21% úroky od 1.2.1997 do zaplacení“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 5.650,- Kč k rukám JUDr. P. P. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně „jak co do pasivní věcné legitimace žalované“, neboť i podle jeho názoru „neexistuje žádný právní důvod přechodu závazků žalované vůči žalobci na jiný subjekt“, „tak co do právního důvodu náhrady mzdy i co do její výše“, která vychází ze zjištěného průměrného výdělku žalobce a která - jak zdůraznil - je ostatně mezi účastníky nesporná. O příslušenství přiznané částky však bylo třeba rozhodnout ve smyslu ustanovení a 2 zák. práce a jeho výši stanovit podle ustanovení obč. zák. a

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jejího názoru jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť „zásadním způsobem“ řeší otázku přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu v souvislosti s prodejem části podniku a dále otázku výkladu ustanovení § 477 obch. zák., které „v dané souvislosti“ nebyly dosud řešeny platnou judikaturou. Zdůraznila, že „trvá na tom“, že za situace, kdy zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a platnost tohoto rozvázání se stala předmětem sporu, který nebyl pravomocně rozsouzen v okamžiku, v němž došlo k převodu podniku na základě smlouvy o prodeji podniku, pak podle ustanovení § 480 obch. zák. přecházejí na kupujícího práva a povinnosti vyplývající z takového pracovního poměru; nezáleží přitom na okolnosti, zda došlo k prodeji celého podniku nebo jenom jeho části, ani na tom, zda určitý zaměstnanec byl či nebyl uveden na seznamu zaměstnanců připojeném ke smlouvě o převodu podniku. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl‚ aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť její námitky nelze považovat za opodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2001 sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, roč. 2001).

Podle ustanovení , věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení , věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalobce JUDr. P. P. ( ) dne 12.3.2001 a do vlastních rukou zástupci žalované JUDr. V. B. ( ) dne 12.3.2001 a že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu sepsané dne 24.4.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 10.5.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 12.3.2001 ( ) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 12.4.2001. Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout ( , věta první ), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení , věty první a jako opožděné odmítl.

Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.

Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že žalobci přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 4.105,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobci náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. ). Celkovou částku 4.180,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2003

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu