Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
33E0EAF0AA2054CAC1257A4E0064D243.html
HTML · 16.48 KB
No categories available
21 Cdo 1361/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání žalované se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 159.716,- Kč s úroky ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do 30.1.1998 z částky 79.416,- Kč a od 31.1.1998 do zaplacení z částky 159.716,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že ačkoli bylo soudem pravomocně rozhodnuto o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne 6.5.1996 je neplatná, odmítá jej žalovaná (přes jeho písemné výzvy) dále zaměstnávat s odůvodněním, že pro něj nemá práci; po žalované proto požadoval úhradu „dlužné mzdy“ za období od 1.8.1996 do 31.1.1998.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.6.2000 č.j. 27 C 27/99 -23 žalované uložil, aby žalobci zaplatila 79.416,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do zaplacení, žalobu o „přiznání další částky 80.300,- Kč s příslušenstvím“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaná dala žalobci neplatnou výpověď, podle níž měl pracovní poměr žalobce skončit 31.7.1996, a žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží žalobci za dobu od 1.8.1996 do 31.1.1997 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§ 61 odst. 1 zák. práce), a žalobce se proto po žalované „právem domáhá“ částky 79.416,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Náhradu mzdy za dobu přesahující šest měsíců (§ 61 odst. 2 zák. práce) však již žalobci - vzhledem k jeho výdělkům dosaženým od května 1997 do listopadu 1998 - přiznat nelze.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.1.2001 č.j. 13 Co 469/2000 -41 rozsudek soudu prvního stupně, „pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 79.416,- Kč“, potvrdil a „ve výroku o úrocích z prodlení“ jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci „z částky 79.416,- Kč 21% úroky od 1.2.1997 do zaplacení“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 5.650,- Kč k rukám JUDr. P. P. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně „jak co do pasivní věcné legitimace žalované“, neboť i podle jeho názoru „neexistuje žádný právní důvod přechodu závazků žalované vůči žalobci na jiný subjekt“, „tak co do právního důvodu náhrady mzdy i co do její výše“, která vychází ze zjištěného průměrného výdělku žalobce a která - jak zdůraznil - je ostatně mezi účastníky nesporná. O příslušenství přiznané částky však bylo třeba rozhodnout ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 a 2 zák. práce a jeho výši stanovit podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1992 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jejího názoru jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť „zásadním způsobem“ řeší otázku přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu v souvislosti s prodejem části podniku a dále otázku výkladu ustanovení § 477 obch. zák., které „v dané souvislosti“ nebyly dosud řešeny platnou judikaturou. Zdůraznila, že „trvá na tom“, že za situace, kdy zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a platnost tohoto rozvázání se stala předmětem sporu, který nebyl pravomocně rozsouzen v okamžiku, v němž došlo k převodu podniku na základě smlouvy o prodeji podniku, pak podle ustanovení § 480 obch. zák. přecházejí na kupujícího práva a povinnosti vyplývající z takového pracovního poměru; nezáleží přitom na okolnosti, zda došlo k prodeji celého podniku nebo jenom jeho části, ani na tom, zda určitý zaměstnanec byl či nebyl uveden na seznamu zaměstnanců připojeném ke smlouvě o převodu podniku. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl‚ aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť její námitky nelze považovat za opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř. “).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, roč. 2001).
Podle ustanovení § 240 odst. 1 , věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 , věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalobce JUDr. P. P. (§ 49 odst. 1 o.s.ř. ) dne 12.3.2001 a do vlastních rukou zástupci žalované JUDr. V. B. (§ 49 odst. 1 o.s.ř. ) dne 12.3.2001 a že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu sepsané dne 24.4.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 10.5.2001.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 12.3.2001 (§ 159 odst. 1 o.s.ř. ) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 12.4.2001. Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 , věta první o.s.ř. ), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243b odst. 4 , věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst.1 a § 146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.
Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 3 odst. 1 bod 5 , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst.1 ) vyplývá, že žalobci přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 4.105,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobci náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. ). Celkovou částku 4.180,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst.1 o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2003
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu