Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 472/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud v odvoláním napadené části (ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení) rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28.4.2000, čj. -145, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni A) částku 471.966,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 19.9.1999 do zaplacení.

Žalovaný podal proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu dovolání. Pokud jde o přípustnost dovolání odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “). Z obsahu odůvodnění dovolání je zřejmé, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nedostatečně odůvodněné a dále mu vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítá nesprávný výklad soudy obou stupňů, které zaujaly názor, že v případě neexistence dohody o způsobu uspokojení nároků plynoucích z transformačních podílů nepřichází do úvahy jiný způsob vypořádání, než vypořádání v penězích. V této souvislosti považuje dovolatel za otázku zásadního právního významu možnost aplikace ustanovení při vypořádání majetkového podílu a dále otázku posouzení platnosti tzv. „odstupní smlouvy“ ze dne 26.12.1992 uzavřené mezi oběma žalobci. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně A) ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a vzhledem k tomu, že dle jejího názoru zde nejsou zákonné předpoklady pro dovolání, navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání není přípustné.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (jenž byl v dané věci - jak se podává ze spisu na čl. 174 a 191 - naplněn) může být dovolání ve smyslu cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až zjištěním (závěrem), že tomu tak vskutku je.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy ji při svém rozhodování řeší rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné („nové”) řešení této právní otázky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).

S ohledem na to, že dovolatelem předestřenými otázkami - jakou formu má mít vypořádání nároků plynoucích z transformačního podílu v případě neexistence dohody, zejména s ohledem na změnu , provedenou a zda je za této situace možná aplikace ustanovení - se Nejvyšší soud již zabýval v dovolatelem zmiňovaném rozsudku ze dne 8.8.2001, ve věci sp. zn. , nemá rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam a dovolání tak není přípustné. Pokud jde o námitku, že rozhodnutí odvolacího soudu není dostatečně odůvodněno, dovolací soud uzavřel, že případná existence výše uvedeného nedostatku by zatížila řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení , ke které je dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna. To však pouze za předpokladu, že dovolání je přípustné (srov. ustanovení ). Vzhledem k tomu, že dovolání přípustné není a sama existence výše uvedené vady přípustnost dovolání založit nemůže, Nejvyšší soud se touto námitkou dovolatele nezabýval.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobkyni a) vzniklo ve smyslu ustanovení , věty první (per analogiam), a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně a) sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , a ) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle ), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 17. prosince 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu