Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 209/2020
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec – anonymizováno
o zaplacení 125.909 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 75.670 Kč od datum do zaplacení, to vše do dvou měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29.607 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 105.277 Kč od datum do datum, s dalším zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 75.670 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu 20.632,32 Kč a úrok 102,29 % ročně z částky 82.830,55 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239.904 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6.126 Kč, k rukám zástupce žalobkyně částku 4.419,90 Kč, do dvou měsíců od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 75.670 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do dvou měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29.607 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 105.277 Kč od [datum] do [datum], s dalším zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 75.670 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu 20.632,32 Kč a úrok 102,29 % ročně z částky 82.830,55 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239.904 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6.126 Kč, k rukám zástupce žalobkyně částku 4.419,90 Kč, do dvou měsíců od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 9. 2020 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 125.909 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru, smluvní pokuty, nákladů vzniklých s prodlením žalovaného, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.
2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 9. 2020, číslo jednací 7 C 209/2020 -36 ve věci nevyjádřil.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy: úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu k datum, předsmluvním formulářem platným od datum do datum, prohlášením klientů (informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru) ze dne datum, hodnocením klienta, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu u zaměstnavatele anonymizováno – právnická osoba, výpisem z účtu anonymizováno na jméno jméno příjmení – detail platby ze dne datum ke mzdě od zaměstnavatele právnická osoba, výpisem z účtu anonymizováno na jméno jméno příjmení – detail platby ze dne datum ke mzdě od zaměstnavatele anonymizováno – právnická osoba, Smlouvou o úvěru ze dne datum, kartou klienta, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne datum, dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, výpisem záznamů z registru příjmení ke dni datum, výpisem z registru NRKI/BRKI, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu ze dne datum, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne datum, zprávou Úřadu práce České republiky – přehled vyplacených dávek příjmení jméno příjmení od ledna 2017 do října 2019, lustrací žalovaného v informačním systému agendy soudu, z nichž učinil následující skutková zjištění:
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84.000 Kč, a to převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem 102,29% ročně, ve 24 měsíčních splátkách po 8.330 Kč, vždy do 17 dne každého kalendářního měsíce. Splatnost první splátky v souladu se smlouvou a splátkovým kalendářem nastala datum. Soud má za zjištěné, že žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 8.330 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek zesplatnila žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni datum.
5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele a části výpisů z bankovního účtu k platbám mzdy za srpen a září 2019, a dále výpisem registru příjmení a NRKI/BRKI.
6. Závazkový vztah, vzniklý dne 22. 12. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).
7. Dle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 419 občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. S ohledem na provedené dokazování a shora uvedená zjištění má soud za prokázané, že žalobkyně jako podnikatel (úvěrující) a žalovaný v postavení spotřebitele (úvěrovaný) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, podléhající režimu spotřebitelské smlouvy. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 84.000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 8.330 Kč. Žalovaný zaplatil toliko 8.330 Kč. Úvěr byl zesplatněn v souladu se smlouvou ke dni datum.
18. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv.
19. Soud vycházel z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací žalovaného, částečných výpisů z bankovního účtu žalovaného vztahujících se toliko k přijatým platbám mzdy za srpen 2019 ve výši 26.605 Kč a za září 2019 ve výši 29.500 Kč, potvrzením zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu a dále výpisem registru příjmení a NRKI.
20. Žalovaný v dotazníku uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě, je ženatý, má vlastní bydlení a náklady na toto bydlení vyčíslil částkou 1.400 Kč. Dále je v dotazníku hodnocení klienta uvedeno, že žadatel má příjem ze mzdy 31.489 Kč měsíčně, nesplácí žádný jiný závazek a nemá žádné další výdaje na dopravu, kurzy, záliby apod. Byť je v dotazníku uvedeno, že žalovaný je ženatý, u výdajů na druhou osobu v domácnosti (částka na partnera) je uvedeno 0. Výstup z databáze SOLUS neměl pro soud a tedy ani pro žalobkyni žádnou vypovídací hodnotu, neboť zde chybí hodnota příznaku. Dle hodnoty příznaku 14 v registru NRKI je klient v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Z detailů plateb mzdy ve výpisech z běžného účtu na jméno manželky žalovaného jméno příjmení vyplývá, že měsíční příjem žalovaného (26.605 Kč a 29.500 Kč) nedosahoval jím uváděné výše v dotazníku 31.489 Kč. Bankovní výpisy nejsou v úplném znění, chybí údaje o počátečním a konečném zůstatku účtu, i jednotlivých platbách domácnosti v konkrétním měsíci. Soud (ani žalobkyně) tedy z těchto listin nemohl učinit závěr o stavu úspor a měsíčních výdajů žalovaného. Soud zjistil, že stavba s adresou Pístovice 99 (adresa bydliště žalovaného ke dni uzavření úvěrové smlouvy) a s ní související nemovité věci v katastrálním území Pístovice zapsané na listu vlastnictví 453 jsou ve výlučném vlastnictví manželky žalovaného jméno příjmení. Na nemovitých věcech (list vlastnictví pro k. ú. anonymizováno) vázne od datum zástavní právo k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy do celkové výše
2.264.000 Kč.
21. Manželství žalovaného bylo uzavřeno datum. Syn žalovaného se narodil
datum. Soud tedy důvodně uzavřel, že manželé celé jméno žalovaného žili spolu v družském poměru ještě před uzavřením manželství. V době sjednávání smlouvy o úvěru (říjen 2019) tedy byl žalovaný ženatý, jeho manželka byla na rodičovské dovolené a pobírala toliko příspěvek 6.100 Kč měsíčně, což vyplývá z potvrzení o vyplacených dávkách rodičovského příspěvku. V rodinné domácnosti tedy žily dvě dospělé osoby a jedno nezletilé dítě. Příjmy domácnosti tvořila mzda žalovaného ve výši průměrně 28.000 Kč a rodičovský příspěvek manželky 6.100 Kč. Rodina k bydlení užívala nemovitosti ve výlučném vlastnictví manželky, na kterých vázl dluh z úvěru až do výše 2.264.000 Kč a tedy na to logicky navazující povinnost měsíčních splátek úvěru. Tyto údaje měla žalobkyně jako poskytovatel úvěru k dispozici, mohla je zjistit z veřejně dostupných registrů, případě z úplných měsíčních výpisů z bankovního účtu žalovaného a jeho manželky, ovšem toliko za předpokladu, že by se blíže zabývala informací žadatele o vlastím bydlení. Soudu je z úřední činnosti známo, že běžné náklady v souvislosti s bydlení v rodinném domě a tří členné domácnosti se pohybují v rozmezí 3.000 Kč – 5.000 Kč měsíčně a jsou tvořeny cenami el.
energie, plynu, vody, odvozu odpadu. I pokud jsou odběratelem sjednány nízké zálohy na dodávky těchto médií, je zcela logické, že se ceny celkového odběru projeví ve vyúčtování. Údaj o nákladech na bydlení ve výši 1.400 Kč považuje soud za dané situace za zcela nereálný a vyžadoval zcela jistě bližší zkoumání poskytovatelem úvěru, například doložením dokladu SIPO nebo ročního vyúčtování spotřeby jednotlivých médií.
22. Žalovaný byl zaměstnán jako traťový dělník u právnická osoba, a.s. se sídlem v obec - část obce. Lze tedy důvodně předpokládat, že místo práce měl žalovaný v obec. Přesto se poskytovatel úvěru nijak blíže nezajímal o náklady žadatele na dopravu do zaměstnání a spokojil se s údajem 0.
23. Hodnota příznaku 14 databáze NRKI naznačovala, že žalovaný může být novým dlužníkem nebo má rozpracované žádosti. Soud zjistil, že datum uzavřel žalovaný úvěrovou smlouvu s dalším poskytovatelem nebankovních úvěrů s 30 ti denní splatností, který však ve lhůtě (tj. do datum) nezaplatil. Soud má za to, že prověřením příznaku„ rozpracované žádosti“ v databázi NRKI by poskytovatel úvěru mohl ověřit informaci žalovaného o neexistenci jiných dluhů a získat tak základní informace o platební morálce a spolehlivosti žalovaného jako plátce.
24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně v kartě žadatele k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného, v daném případě nemohlo dojít.
25. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu výdajů žalovaného uvedených v hodnocení klienta, i když na této listin ě žalovaný prohlásil, že informace jsou„ úplné a pravdivé“.
26. Po zhodnocení podkladů, které měla žalobkyně v této souvislosti k dispozici, dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena řádně.
27. Soud shledal za zcela nedostačující informace (a jejich ověření) o výdajích žalovaného době sjednávání smlouvy. Soud opětovně zdůrazňuje, že veškeré jeho shora uvedené závěry vychází z informací, které měla žalobkyně k dispozici, případně které si mohla ověřit z veřejně dostupných registrů nebo doplnit dotazem na žadatele, což však neučinila a v hodnocení uvedla mechanicky, bez bližšího zkoumání a prověřování údaje a částky, které zcela evidentně neodpovídají skutečnosti (čistý příjem žadatele, chybějící výdaje druhé osoby v domácnosti, náklady na dopravu, přiměřené náklady na bydlení, přiměřené další výdaje na osobní potřeby žalovaného). Žalobkyně si vystačila s nedostatečnými informacemi od žalovaného a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože podle podkladů, jež měla k dispozici, byl žalovaný pro poskytnutí úvěru v nikoli zanedbatelné výši 84.000 Kč (s měsíční splátkou 8.330 Kč) rizikový, Žalovaný netvrdil ani nedoložila žádné úspory, nedoložil řádně náklady na bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání, ani zůstatek na účtu, jediným jejím příjmem byla mzda a měl vyživovací povinnost ke své manželce pečující o dítě a o toto nezletilé dítě).
28. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných informací, implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
29. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavo u a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.
30. Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovaným ohledně nákladů na bydlení a nákladů na dopravu, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
31. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
32. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo ze dne datum je absolutně neplatná. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
33. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 84.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatila toliko 8.330 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 75.670 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 75.670 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po 15 dni od odeslání upomínky, stanoveném k dobrovolnému plnění výzvou žalobkyně ze dne datum a v sazbě platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém nastalo prodlení.
34. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány na úřední adresu náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako vhodnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době pěti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
35. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalobkyně řádně neprověřila platební schopnost žalovaného.
36. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci neuzavřeli úvěrovou smlouvu řádně, žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonnou úpravou, proto další důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit.
37. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 125.909,32 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 75.670 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 20,2 % (čistý úspěch). Náklady řízení vynaložené žalobkyní tvoří zaplacení soudní poplatek 6.296 Kč, dle položky 1, bodu 1, písmena b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů (advokátní tarif) za úkony právní služby dle §11 odstavec 1 , písm. a) a d) advokátního tarifu, příprava a převzetí zastoupení a návrh ve věci samé a účast u jednání dne datum, 3 x 6.140 Kč, paušální náhradě hotových výdajů 3 x 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Dále bylo přiznáno jízdné k jednání u procesního soudu dne datum osobním vozem anonymizováno, registrační značka obec - obec a zpět (celkem 74 km, při průměrné spotřebě 5,76 l /100 km, ceně benzínu 27,80 Kč l a sazbě 4,40 Kč km). Cestovné celkem činí 440 Kč. Jednání proběhlo v době od 8:30 hod. do 8:52 hod., nárok na náhradu času je pouze ve výši 1 x ½ hod. ve výši 100 Kč Náklady řízení advokáta činí částku 19.860 Kč, ke které byla připočtena 21 % sazba daně z přidané hodnoty (v souladu s ustanovením § 23a zákona číslo 85/96 Sb., o advokacii v platném znění), ve výši 4.171 Kč. Odměna advokáta činí 24.031 Kč, spolu se soudním poplatkem náklady řízení celkem jsou ve výši 30.327 Kč a z toho 20,2 % činí 6.126 Kč. Tato částka byla přiznána k rukám zástupce.
38. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu shodně jako lhůta pro zaplacení jistiny dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.