Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1926/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 1. 12. 1999, č. j. -276, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 6. 2000, č. j. -289, a doplňujícího rozsudku ze dne 16. 5. 2001, č. j. -313, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně každé žalobkyni částku 220.575,20 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 577.315,30 Kč a části příslušenství žalobu zamítl, ohledně částky 122.929,68 Kč řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání první žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2001, č. j. -357, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném vyhovujícím výroku tak, že první žalovaná je povinna zaplatit každé ze žalobkyň částku 115.263,30 Kč s příslušenstvím, ohledně další částky 105.311,90 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi oběma žalobkyněmi a první žalovanou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil provedené důkazy a věc nesprávně posoudil po stránce právní [ a d) ], zejména ohledně předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaných za škodu ve smyslu obč. zák. Dovolatelka navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „ “).

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 13. 11. 2001 po řízení provedeném podle ve znění před novelou provedenou , tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ “), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle věty první a druhé lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

V daném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy rozsudku odvolacího soudu právnímu zástupci obou žalobkyň i druhému žalovanému dne 22. 1. 2002 a právní zástupkyni první žalované dne 23. 1. 2002. Posledně uvedeným dnem také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 25. 2. 2002 (datum 23. 2. 2002 připadlo na sobotu). První žalovaná však dovolání podala prostřednictvím své právní zástupkyně k poštovní přepravě až dne 21. 3. 2002, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout ( věta prvá ).

Proto bylo podle ustanovení věty první a dovolání první žalované odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť první žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyním v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2002

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu