Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 489/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 250.000,- Kč s 21% úrokem od 12.8.1996 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který u něj pracoval jako elektronik, mu při skončení pracovního poměru neodevzdal výsledek vývoje nového gravírovacího stroje a část výrobní dokumentace k dosavadnímu typu gravírovacího stroje. Žalobce v důsledku toho nemůže gravírovací stroje prodávat, čímž mu vzniká škoda.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11.9.2000 č.j. -149 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 108.137,50 Kč k rukám \"právní zástupce žalobce\" a že žalovaný je povinen zaplatit \"státu na účet zdejšího soudu\" na náhradě nákladů řízení 17.250,- Kč. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jednak neoprávněně použil počítačové programy žalobce, jednak poškodil a znehodnotil jejich kopie na počítačích žalobce, v důsledku čehož žalobce nemůže vyrábět funkční gravírovací stroje. Protože žalovaný tímto jednáním porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 73 odst.1 písm.d) zák. práce úmyslně, je povinen nahradit žalobci škodu, která mu vznikla tím, že \"nevyrobil a neprodal minimálně jeden gravírovací stroj S -30\".

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21.3.2001 č.j. -179 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.900,- Kč \"na účet\" advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný odpovídá žalobci podle ustanovení § 172 odst.1 zák. práce za škodu, kterou mu způsobil porušením právních povinností v souvislosti s pracovním poměrem, a že škoda spočívá v ušlém zisku, neboť žalobce nemohl vyrobit nejméně jeden gravírovací stroj.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že o věci rozhodl věcně nepříslušný soud, neboť podstatou sporu byl \"střet zájmů dvou soutěžitelů v rámci obchodního podnikání s gravírovacími stroji\", že soudy obou stupňů věc chybně právně posoudily podle ustanovení o náhradě škody, že skutkový stav věci nebyl náležitě objasněn a že žalobci ve skutečnosti žádná škoda nevznikla. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům řízení (jejich zástupcům) dne 16.5.2001 a že dovolání žalovaného ze dne 11.7.2001 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 12.7.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 16.5.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 18.6.2001. Protože dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 12.7.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. října 2002

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu