Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1483/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 20. 10. 1997 se žalobkyně domáhala určení, že „kupní smlouva uzavřená mezi panem M. M. a Ing. J. P. ze dne 27. 5. 1997 ve věci koupě ideální poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1221 pro obec B., katastrální území Ž., v operátu Katastrálního úřadu B., a to parcely č. 7269 o výměře 1994 m˛ vedené dle způsobu využití jako zahrada, je neplatná“ a že „žalovaný č. 1 pan M. M. zajistí příslušnou úpravu v katastru nemovitostí v listu vlastnictví č. 1221 ve smyslu tohoto rozsudku“.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 1999, č. j. -19, žalobu v celém rozsahu zamítl. Vycházel ze závěru, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 1. 2002, č. j. -28, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že rozhodnutími soudu prvního i druhého stupně byla „narušena ústavně zaručená ochrana jejího vlastnického práva“; že neměla jinou možnost, než podat žalobu na určení neplatnosti shora uvedené kupní smlouvy, když při uzavření této smlouvy bylo pominuto její předkupní právo k předmětu smlouvy. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Ve vyjádření k dovolání 2) žalovaný zejména uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci dospěly ke správnému závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, „dospěje-li k závěru, že napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalované (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení ) 6. 3. 2002 a oběma žalovaným [v té době nebyl 2) žalovaný zastoupen] dne 5. 3. 2002 a že dovolání žalobkyně sepsané dne 3. 5. 2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 6. 5. 2002.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 6. 3. 2002. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 8. 4. 2002. Protože dovolání podala žalobkyně u soudu prvního stupně až dne 6. 5. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Žalovaný 2) vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci 2) žalovaného náleží odměna ve výši 5.000,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. , a d/ , ve znění a č. ). Celkovou částku 5.150,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokátky, která 2) žalovaného v dovolacím řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. října 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu