Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2161/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný na náhradě škody zaplatil 36.468,80 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný jako jeho zaměstnanec dne 28.6.1997 řádně nezkontroloval dotažení kol „návěsu“ a tím mu způsobil škodu na „návěsu SPZ ...“, kterou představuje výše peněžních částek vynaložených na jeho následnou opravu. Protože výše škody nedosahuje čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného, požaduje žalobce její náhradu v plném rozsahu.

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27.4.2000, č.j. -70, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 27.788,80 Kč, a žalobu „v části na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 8.680,- Kč“ zamítl; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 4.550,- Kč k rukám zástupce žalobce a České republice „na účet“ Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady státu „v rozsahu 76% celkových nákladů, přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení“, a že žalobce je povinen zaplatit České republice „na účet“ Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady státu „v rozsahu 24% celkových nákladů, přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení“ (usnesením ze dne 25.7.2001, č.j. -117, Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl o náhradě nákladů státu tak, že uložil zaplatit žalobci částku 935,- Kč a žalovanému částku 2.960,70 Kč). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaný, který byl zaměstnán u žalobce jako řidič, zaviněně porušil svou povinnost kontroly dotažení kol návěsu u nákladního vozu po ujetí 50 až 100 km, v důsledku čehož došlo při další jízdě k uvolnění kolových matic, posléze šroubů a poškození kola. Za skutečnou škodu, která žalobci vznikla a jejíž náhradu žalovanému uložil, považoval částku 24.458,40 Kč (náklady na náhradní díly), částku 294,40 Kč (přípravek na rovnání oka nápravy) a částku 3.036,- Kč (náklady na servisní vozidlo). Nepřiznal však žalobci tzv. jinou škodu, kterou představovala částka 7.060,- Kč požadovaná za prostoj vozidla, protože škoda byla způsobena nedbalostním porušením pracovních povinností žalovaného, ani mzdu mechanika 1620,- Kč, neboť opravu vozidla prováděl zaměstnanec žalobce v rámci své pracovní náplně.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.5.2001, č.j. -108, rozsudek soudu prvního stupně „v odstavcích I., III., IV. a V. výroku“, tj. ve výroku o věci samé, jímž byla žalobci přisouzena částka 27.788,80 Kč, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výrocích o náhradě nákladů státu, potvrdil, a odvolání žalovaného proti „odstavci II. výroku“, tj. proti výroku o věci samé, jímž byla žaloba ohledně částky 8.680,- Kč zamítnuta, odmítl (s odůvodněním, že k jeho podání nebyl oprávněn); zároveň žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 4.484,- Kč k rukám advokáta, a České republice „na účet“ Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech státu 430,- Kč. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem znalce Ing. V. M. (k jím podanému reviznímu znaleckému posudku z oboru dopravy), dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle ustanovení § 172 zák. práce byly splněny, včetně příčinné souvislosti mezi porušením povinností na straně žalovaného a vznikem škody, jež byla prokázána znaleckými posudky z oboru dopravy; ztotožnil se se soudem prvního stupně i v otázce druhu a výše náhrady škody, která byla žalobci přisouzena.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“ podal žalovaný z důvodu uvedeného v ustanovení „ “ dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „ “. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily a vyhodnotily skutečnosti, které byly příčinou vzniku škody a odpovědnosti za ni, neboť „přes neexistenci jediného důkazu“ o žalobcem popisované příčině poškození kola dospěly k závěru, že „k ní přesto takto došlo“, a žalovaného zavázaly k náhradě škody. Závěry všech tří znaleckých posudků o příčině poškození kola označuje za „pouze spekulativní“, neboť znalci neměli k dispozici poškozené důležité díly kola, a díly kola, které byly zachyceny na fotografiích, k poškozenému kolu nepatřily. Žalovaný je přesvědčen, že k poškození kola došlo „v důsledku vadné montáže bubnu, v jehož důsledku došlo k utržení hlav diskových šroubů zevnitř a k následnému rozpadu kola“. Vytýká odvolacímu soudu také to, že odmítl jeho návrh na doplnění dokazování provedením posudku „automobilového výzkumného u v Praze“, přestože znalec se nedokázal vyjádřit ke konkrétním otázkám položeným jeho zástupcem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení „ odst. 3 “; z uvedeného je zřejmé, že vychází z ve znění účinném od 1.1.2001.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl v souladu s ustanovením doručen do vlastních rukou zástupci žalobce advokátovi i zástupci žalovaného advokátovi dne 9.7.2001 a že dovolání žalovaného, sepsané dne 27.8.2001, bylo podáno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku (osobně do podatelny) dne 30.8.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 9.7.2001 ( ) a že jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti němu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 9.8.2001. Protože dovolání bylo podáno u soudu až dne 30.8.2001, tedy po uplynutí jednoměsíční zákonné lhůty ( věta první ), jejíž zmeškání nelze prominout ( věta první ), je opožděné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2002

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu