Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1621/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 16. 11. 2000, č. j. -131, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2000, č. j. -143, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 2.319,82 Zlotých, ve zbytku žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.

K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 2. 2002, č. j. -163, zastavil řízení o odvolání vedlejšího účastníka, které bylo vzato zpět, a rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci ještě částku 2.050,- Zlotých s 16 % úrokem od 16. 11. 1994 do zaplacení, a ve zbývající části zamítavého výroku a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vyhovujícím výroku o věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Proti tomuto rozsudku podal vedlejší účastník dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a namítá, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje zejména na to, že výrok o zastavení odvolacího řízení neodpovídá procesnímu úkonu vedlejšího účastníka, a že o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v rozporu s hmotným právem. Včasnost svého dovolání zdůvodňuje tím, že napadený rozsudek neobsahuje poučení o možnosti podat dovolání, a proto lhůta pro podání dovolání je čtyřměsíční. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 27. 2. 2002 po řízení provedeném podle ve znění před novelou provedenou , tedy podle předpisu dosavadního (odvolací soud v souladu s ustanovením bodu 15. citovaného přechodného ustanovení, projednal věc podle ve znění účinném před 1. 1. 2001, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před tímto datem), Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ “), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70/2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobce dne 12. 4. 2002, opatrovníku žalovaného dne 19. 4. 2002 a zástupci vedlejšího účastníka dne 15. 4. 2002. Dne 19. 4. 2002 tedy nabyl právní moci ( ). Dovolání vedlejšího účastníka bylo podáno na poštu dne 14. 6. 2002.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 19. 4. 2002 a skončila dne 20. 5. 2002 (pondělí). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání vedlejšího účastníka bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ustanovení věty druhé ve znění účinném od 1. 1. 2001 (neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu), jímž dovolatel zdůvodňuje včasnost svého dovolání, neboť vzhledem k úpravě dané citovanými přechodnými ustanoveními je nelze aplikovat. Kromě toho poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti odvolání je v souladu s ustanovením ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Ze všech těchto důvodů proto bylo podle ustanovení , věty první, a dovolání vedlejšího účastníka odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , věty první (per analogiam) , neboť v dovolacím řízení žalobci náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. září 2002

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu