Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 752/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal [poté, co Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 17.2.1999, č.j. -52, vydaným ve věci vedené pod sp.zn. též proti dalšímu žalovanému J., a.s., žalobu proti žalovanému Č. P. H., a.s., vyloučil k samostatnému řízení, vedenému pod sp.zn. ], aby mu žalovaný z titulu odškodnění nemoci z povolání zaplatil 512.100,- Kč se „zákonnými úroky z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých dílčích částek“; požadoval přitom na náhradě za ztrátu na výdělku 422.100,- Kč, na náhradě za bolest 50.000,- Kč, na náhradě za ztížení společenského uplatnění 30.000,- Kč a na náhradě za účelně vynaložené náklady spojené s léčením 10.000,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že v době od 23.4.1946 do 22.7.1956 pracoval u žalovaného (jeho právního předchůdce) za podmínek, z nichž mu vznikla nemoc z povolání (proděravění nosní přepážky), přičemž tvrdil, že jeho další onemocnění (plic, krku a dutiny ústní) nastala v příčinné souvislosti s proděravěním nosní přepážky. Přestože soudy již rozhodovaly o jeho žalobách z roku 1979 a z roku 1982, neposoudily podle jeho názoru uplatněné nároky správně a úplně a nezabývaly se ani odškodněním dalších a závažnějších onemocnění; navíc je přesvědčen, že soudními rozhodnutími vydanými před listopadem 1989, mu bylo ukřivděno.

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3.2.2000, č.j. -62, žalobu „o zaplacení částky 512.100,- Kč s přísl. proti žalovanému Č. P. H., a.s.“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že náklady znalečného ve výši 8.925,- Kč „nese stát“. Soud prvního stupně, vycházeje z toho, že žalobce se v této věci domáhá náhrady škody za další svá onemocnění (plic, krku a dutiny ústní), jež dává do souvislosti s nemocí z povolání (proděravěním nosní přepážky), a že o těchto jeho nárocích ještě soudy nerozhodovaly, po provedeném řízení s poukazem na závěry znaleckého posudku znalce Doc. MUDr. H., CSc., dovodil, že žalobcem tvrzené onemocnění je obecné povahy a nejedná se o takové onemocnění, které by bylo možno dávat do souvislosti s výkonem práce u žalovaného (u jeho právního předchůdce). Protože u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání, nebyla splněna již první podmínka předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví podle ustanovení § 190 odst. 1 a 3 zák. práce, uzavřel soud prvního stupně.

K odvolání žalobce, který v průběhu odvolacího řízení „rozšířil“ žalobu o částku 85.000,- Kč na náhradě nákladů spojených s léčením, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.1.2001, č.j. -88, změnu žaloby nepřipustil (neboť výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že ve věci je dána pravomoc českých soudů (žalobce má bydliště ve Slovenské republice), a poté, co věc posoudil také podle ustanovení § 187 odst. 1 zák. práce, dospěl odvolací soud k závěru, že není naplněn ani základní předpoklad obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na zdraví. Protože onemocnění žalobce (tj. onemocnění plic, nosu, krku a dutiny ústní) není nemocí z povolání (kromě proděravění nosní přepážky), protože nevzniklo v souvislosti s výkonem práce u žalovaného (či jiného zaměstnavatele) a protože nevzniklo ani v důsledku proděravění nosní přepážky, uzavřel, že není dána odpovědnost žalovaného za škodu na zdraví nejen podle ustanovení § 190 odst. 1 a 3 zák. práce, ale ani podle ustanovení § 187 odst. 1 zák. práce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „ “, neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolávaje sed a z ní vyplývajícího práva na spravedlivý proces, má zato, že „do obrazu rámce spravedlivého procesu náleží i hodnocení důkazů“. Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřuje v „povinnosti soudu vyvodit procesněprávní závěr při hodnocení dvou znaleckých posudků opačných odborných závěrů, nařídit revizní znalecký posudek“. Odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval podle a že nezrušil rozsudek soudu prvního stupně a neuložil mu provedení dalších důkazů ve smyslu ustanovení , tj. nařízení revizního znaleckého posudku, a že přehlédl, že „znalecký posudek E. H. je rozporuplný ve svém textu, avšak jednoznačný v závěru, že u odvolatele – žalobce nelze dovodit příčinnou souvislost se závadným pracovním prostředím dovolatele“. Polemizuje dále se závěry znaleckého posudku Doc. MUDr. H., CSc., když namítá, že znalec neměl k dispozici veškerou jeho zdravotní dokumentaci a dostatek údajů o jeho pracovišti, že se nepřesvědčil o nepříznivých vlivech pracoviště na zdraví žalobce a že jeho posudek je ve zřejmém rozporu s posudkem Prof. MUDr. V. Protože dovolání je „podle ustanovení odůvodněno, neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, navrhl dovolatel, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Žalobce v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení „ “; z uvedeného je zřejmé, že vychází z ve znění účinném od 1.1.2001.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 29.1.2001), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 70, ročník 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou žalobci (jeho tehdejší zástupkyni advokátce - ) i žalovanému dne 5.4.2001 a že dovolání žalobce, sepsané dne 21.5.2001, bylo podáno na poště v N. 1, Slovenská republika (u orgánu, který má povinnost je doručit) k odeslání soudu dne 29.5.2001 ( ).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 5.4.2001 ( ) a že lhůta k podání dovolání proti němu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 7.5.2001 (pondělí). Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 29.5.2001, tedy po uplynutí jednoměsíční zákonné lhůty ( věta první ), jejíž zmeškání nelze prominout ( věta první ), je opožděné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2002

JUDr. Mojmír Putna,v.r.

předseda senátu