Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 438/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. Nt 361/2001 byl podle § 283 písm. b) tr. řádu zamítnut návrh odsouzeného A. V. na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Mimořádného lidového soudu v Plzni ze dne 13. 3. 1946, č. j. Ls 169/46-35. Své závěry opřel krajský soud o zjištění, že nejsou dány zákonné důvody pro povolení obnovy řízení.

Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení odsouzený stížnost, kterou se zabýval Vrchní soud v Praze, jako soud druhého stupně. Po přezkoumání důvodnosti podané stížnosti rozhodl dne 13. 6. 2002 usnesením sp. zn. tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost odsouzeného zamítl.

Dne 18. 7. 2002 podal A. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru ve věci samé došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Navíc má za to, že dovolání v jeho věci lze podat i podle § 265b odst. 2 tr. řádu, protože byl odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. V odůvodnění svého dovolání vytýká vrchnímu soudu, že zcela pominul námitku, že byl odsouzen, aniž byl proveden klíčový důkaz, který mohl rozhodnout o jeho nevině – konstatování spisu gestapa, týkající se zatčení a následného propuštění jeho samého, J. L. a J. Š., a to jak v řízení před soudem v roce 1946, tak i v řízení o povolení obnovy před Krajským soudem v Plzni. Další argumentace navrhovatele se v podstatě shoduje s jeho námitkami, již uplatněnými v rámci stížnostního řízení.

V závěru podaného dovolání odsouzený A. V. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu zrušil a současně zrušil i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. a rozsudek Mimořádného lidového soudu v Plzni ze dne 13. 3. 1946, č. j. Ls 169/46-35. Povoluje se obnova řízení pravomocně skončeného tímto rozsudkem.

K věci se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala především na to, že podané dovolání je nutno považovat za nekvalifikované (není podáno odsouzeným V., ale pouze advokátem) a nejsou splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší soud České republiky o takovém podání rozhodl. Navrhla proto, aby postupoval podle § 265d odst. 2 tr. řádu, podání advokáta JUDr. L. M. postoupil ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, neboť jím namítané nesprávnosti v rozhodnutích obou soudů nelze subsumovat pod žádnou alternativu důvodů dovolání, tak jak jsou vymezeny v § 265b odst. 1, 2 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 265a tr. řádu.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Rozhodnutí, jež v posuzované věci vydal Krajský soud v Plzni (zamítnutí návrhu odsouzeného A. V. na povolení obnovy řízení) není v ustanovení § 265 odst. 2 písm. a) – g) tr. řádu uvedeno. Z tohoto důvodu nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ani napadané rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který zamítl podanou stížnost, neboť podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu se rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. řádu.

O rozhodnutí ve věci samé musí jít i v případě ustanovení § 265b odst. 2 tr. řádu které stanoví, že dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovoláním bylo napadnuto rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle § 265a tr. řádu nepřipouští.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání odsouzeného A. V. tak, že je jako nepřípustné odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).

V Brně dne 3. září 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych