Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1446/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 282.168,40 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný dne 28.2.1992 zavinil pracovní úraz jeho zaměstnance M. D. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31.7.1998, č.j. -131, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.2.1999, č.j. -150, byla žalobci uložena povinnost k náhradě škody M. D. z titulu odškodnění jeho pracovního úrazu. Protože žalobce jako zaměstnavatel ke dni podání žaloby zaplatil poškozenému zaměstnanci celkem 282.168,40 Kč a protože škoda byla způsobena jednáním žalovaného, který za ni odpovídá podle , uplatňuje žalobce vůči žalovanému regresní nárok podle ustanovení zák. práce.

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 22.12.2000, č.j. -27, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 18.935,60 Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný, který svým nedbalostním jednáním při manipulaci s vysokozdvižným vozíkem porušil bezpečnostní předpisy, je podle obecných ustanovení (jeho ustanovení ) odpovědný za škodu na zdraví bývalého zaměstnance žalobce M. D. a že požadovaná regresní náhrada odpovídá rozsahu, v jakém nese žalovaný odpovědnost a v jakém byla žalobcem odškodněna poškozenému. Ohledně naplnění předpokladů odpovědnosti žalobce jako zaměstnavatele za škodu vzniklou M. D. pracovním úrazem ze dne 28.2.1992 odkázal na výsledky řízení a na pravomocný rozsudek soudu ve věci „žalobce M. D. proti žalovanému S. spol. s r.o. o odškodnění pracovního úrazu“, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp.zn. . Ustanovení zák. práce nelze podle soudu prvního stupně v dané věci aplikovat proto, že bylo do zakotveno až s účinností od 1. ledna 1993, zatímco ke škodné události došlo již dne 28.2.1992. Za nedůvodnou považoval soud prvního stupně námitku promlčení regresního nároku, jakož i námitku, že žalovaný nebyl v době pracovního úrazu M. D. zaměstnancem žalobce.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18.5.2001, č.j. -42, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 282.168,40 Kč, zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 73.014,80 Kč k rukám advokáta. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný neodpovídá poškozenému za předmětnou škodu podle . Vycházel přitom z výsledků dokazování před soudem prvního stupně, z nichž vyplynulo, že žalovaný vykonával u žalobce funkci mistra, a dovodil, že faktickým výkonem této práce došlo mezi účastníky ke vzniku pracovního poměru a že s ohledem na ustanovení žalovaný sám za škodu podle neodpovídá. Jednání žalovaného, při kterém způsobil škodu, považoval za činnost právnické osoby, neboť „jde o jednání žalovaného jakožto škůdce, který způsobil škodu při činnosti právnické osoby, k níž byl použit“. Zdůraznil, že odpovědnost osob použitých k činnosti fyzických nebo právnických osob, při níž došlo ke škodě, za kterou tito provozovatelé činnosti poškozeným odpovídají, je ve smyslu ustanovení věty druhé vyloučena a je řešena pracovněprávními předpisy, nikoliv ovšem vůči poškozeným, ale vůči těm, kteří je k činnosti použili.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že „je přesvědčen“, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil ustanovení , neboť toto ustanovení „nic neříká o škodě, která vznikla právnické osobě tím, že nahradila škodu poškozenému z titulu své odpovědnosti založené právě ust. “. Podle názoru žalobce „odpovědnost osoby činné pro právnickou osobu tedy vyloučena není a není překážky, která by bránila aplikaci příslušného ustanovení “. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje žalobce v tom, že odvolací soud se omezil na tvrzení, že aplikace „“ zák. práce (správně zák. práce) není pro nesplnění podmínek možná, a že neaplikoval na posuzovaný případ „jiná příslušná ustanovení hmotného práva“; připouští sice, že žalobu „o toto ustanovení“ opírá, namítá však, že soud právním posouzením skutkového stavu v žalobě vázán není. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto. Za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá podle jeho názoru žalobce jako zaměstnavatel, nikoliv on jako „společník s.r.o.“, tedy osoba, kterou zaměstnavatel k činnosti, při níž vznikla škoda, použil; jeho odpovědnost za škodu je vyloučena ustanovením . Ve vztahu mezi společníkem a obchodní společností nejde o pracovněprávní vztah, ale o vztah upravený obchodním zákoníkem, na jehož ustanovení ohledně odpovědnosti společníka ke společnosti odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl v souladu s ustanovením doručen do vlastních rukou zástupci žalobce advokátovi dne 12.6.2001 a zástupci žalovaného advokátovi dne 8.6.2001 a že dovolání žalobce, sepsané dne 1.8.2001, bylo podáno na poště v Č. B. 2 (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně dne 1.8.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 12.6.2001 ( ) a že jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti němu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 12.7.2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 1.8.2001, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva. Žalovaný byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , bod 6., , , , a ) vyplývá, že žalovanému přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 8.935,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalovanému náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. , ve znění a č. ). Celkovou částku 9.010,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. července 2002

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu