Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 142/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. února 2001, čj. -73, kterým byla zamítnuta žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného s uzavřením dohody o bezúplatném převodu pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“).

Odvolací soud shledal správným právní názor soudu prvního stupně, který nárok žalobců posoudil podle ustanovení § 11 odst. 2 a § 16 odst. 1 zákona o půdě, a dospěl k závěru, že poskytnutí jiných pozemků za ty, které nelze vydat, je věcí dohody, a oprávněná osoba nemá nárok na převod konkrétních pozemků. Z dikce ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě odvolací soud dovodil, že se jím zakládá oprávněné osobě nárok na náhradní pozemky případě, že původní pozemky jí nelze vydat. Toto právo se realizuje na základě dvoustranného právního úkonu, tedy dohody s P. f. Č. r. (dále jen „P. f.“) o převodu pozemků ve vlastnictví státu. Oprávněná osoba však nemá nárok na převod pozemku, který si sama vybrala; P. f. je totiž vázán zákonem stanoveným postupem; určuje a oznamuje, které pozemky mohou být poskytnuty jako náhradní, shromažďuje návrhy oprávněných osob a projednává případné námitky. Oznámení proto nelze považovat za závazný návrh smlouvy o převodu pozemků. V dané věci nebyla závazná dohoda prokázána – za dohodu nelze považovat okolnost, že žalovaný nechal zpracovat znalecké posudky a geometrický plán. Toto jednání odvolací soud hodnotil jako jednání uskutečněná v souvislosti s přípravou smlouvy o převodu nemovitostí, která však účastníky nezavazovala. Samotná smlouva uzavřena nebyla, protože pozemky byly posléze určeny k privatizaci.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž uvádějí, že „soudy obou stupňů neučinily na základě provedeného dokazování ani správná skutková zjištění, ani správné právní závěry „- směšují totiž vydání jiných pozemků podle § 11odst. 2 zákona o půdě a náhradních pozemků podle § 16 téhož zákona. Dovolatelé se domnívají, že postup podle § 16 zákona o půdě není namístě, a že je dána kontraktační povinnost na straně žalovaného, jestliže není k dispozici jiný vyhovující pozemek. Mají zato, že existence či neexistence jiného pozemku je otázkou zásadního právního významu a tedy že dovolání je důvodné. Přípustností dovolání se výslovně nezabývali, z obsahu dovolání lze dovodit, že ji spatřují v ustanovení . Navrhli zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud postupoval podle ve znění platném od 1.1.2001, protože rozsudek soudu prvního stupně byl vydán až po tomto dni. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanoveními . Protože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle či b) . Dovolací soud proto zkoumal, zda je přípustnost dovolání dána ustanovením , tj. zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak je tomu v případě, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Pro posouzení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení nejsou relevantní skutková zjištění soudu.

V dané věci odvolací soud řešil danou problematiku v souladu s běžnou judikaturou dovolacího soudu, který se danou problematikou již opakovaně zabýval, včetně vazby mezi ustanoveními a zákona o půdě, o níž nelze pochybovat. Dovolací soud proto neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo zásadní právní význam, a podle a je odmítl.

Podle výsledu dovolacího řízení by měl nárok na náhradu jeho nákladů žalovaný, tomu však prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Povinnost k náhradě nákladů proto nebyla uložena žádnému z účastníků ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2002

JUDr. Ema Barešová, v. r.

předsedkyně senátu