Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 530/2002

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud shora označeným usnesením nařídil výkon rozhodnutí odstraněním staveb povinné (výrok I.), povolil oprávněnému, aby si dal příslušnou práci provést někým jiným nebo si ji provedl sám na náklad povinné (výrok II.), povinnou zavázal k zaplacení částky 96.773,04 Kč na tento náklad předem s tím, že jinak nařídí k vymožení těchto nákladů výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné (výrok III.), zakázal jí předmětné nemovitosti převést nebo je zatížit (výrok IV.) a zavázal ji k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí v částce 1.000,- Kč, jakož i případných dalších, teprve v budoucnu vzniklých a soudem určených nákladů (výrok V.).

Krajský soud (výrokem I. svého rozhodnutí) usnesení městského soudu k odvolání povinné - ve výroku III. v části, v níž byl k vymožení nákladů na odstranění staveb ve výši 96.773,04 Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, ve výroku IV. o zákazu nakládání s těmito nemovitostmi a ve výroku V. o nákladech řízení o výkon rozhodnutí - zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně, jinak (výrokem II. svého rozhodnutí) usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Pravomocná rozhodnutí soudů obou stupňů napadla povinná podáním označeným jako dovolání (podání ze 3. prosince 2001 směřuje výslovně i proti rozhodnutí soudu prvního stupně), jímž namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 13. října 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „ “).

Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení , podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinná „dovolání“ směřuje přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).

Dovolání - v části směřující proti usnesení odvolacího soudu - bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu zástupci povinné doručeno 1. října 2001 (viz záznam o převzetí na č.l. 72 versa); protože oprávněnému bylo doručeno již 12. dubna 2001 (viz doručenka u č.l. 66 versa), nabylo dne 1. října 2001 právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 1. listopadu 2001 (ustanovení ). Bylo-li dovolání podáno (poštovní přepravě – viz otisk razítka na obálce na č.l. 106) až dne 2. prosince 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ostatně vzhledem k nutnosti použití příslušných ustanovení ve znění před novelou – viz výše – stejně nepřípustné) podle ustanovení a jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam) , neboť povinná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a oprávněnému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu