Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 184/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 20. října 1998, č. j. -76, určil, že „druhý žalobce je spoluvlastníkem poloviny ideální části pozemku dle pozemkové knihy, parcelní číslo 392, v kat. území L.“. Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že „prvá žalobkyně je spoluvlastnicí poloviny ideální části pozemku parc. číslo 392 v kat. území L.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením jako opožděné odmítl odvolání žalobců, které podali proti rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že zásilka, kterou byl do vlastních rukou právní zástupkyně žalobců JUDr. M. H. doručován rozsudek soudu prvního stupně, byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 31. března 1999, o čemž byla adresátka vyrozuměna.V souladu s a se tak za den, kdy byl rozsudek žalobcům doručen, považoval 3. duben 1999 a konec 15denní lhůty k podání odvolání připadl na 19. dubna 1999. Pro běh odvolací lhůty je nerozhodné, že soud prvního stupně znovu doručil napadený rozsudek právní zástupkyni žalobců dne 12. 5. 1999. Žalobkyně podala odvolání prostřednictvím pošty až dne 21. května 1999, žalobce podal odvolání osobně u soudu prvního stupně dne 27. 5. 1999, to znamená po uplynutí odvolací lhůty.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z odst. l písm. e) a odst. l písm. f) . Považují za nesprávný závěr odvolacího soudu, že odvolání podali opožděně, resp. že rozsudek soudu prvního stupně byl řádně doručen uložením na poště ve smyslu jejich právní zástupkyni. Ta se totiž v době jeho doručování na adrese svého sídla, kam jí byl doručován, nezdržovala. Z důvodů závažného dlouhodobého onemocnění od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 jí byl také pozastaven výkon advokacie. Žalobci navrhli, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný 2) se vyjádřil tak, že pokud JUDr. M. H. měla od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 pozastaven výkon advokacie, ze , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů vyplývala pro ni řada povinností, mj. povinnost stanovit si zástupce a oznámit tuto skutečnost příslušným orgánům a organizacím.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání ( odst. l písm. e/ ) bylo podáno osobami oprávněnými řádně a včas (, ), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu , 3 .

Vady řízení uvedené v odst. l zjištěny nebyly. Žalobci namítali, že došlo k vadě podle odst. l písm. f) , avšak podle obsahu dovolání nevytýkali odvolacímu soudu nesprávný postup stanovený zákonem, který by odvolací soud nerespektoval, ale nesprávnost jeho rozhodnutí: nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Vlastní rozhodovací činnost soudu není nesprávným postupem ve smyslu uvedeného ustanovení.

Právní závěr o opožděnosti odvolání podaného žalobci se opírá o aplikaci ustanovení odst. písm. c), odst. l a a odvolací soud k němu dospěl na základě zjištění, která učinil z doručenky zásilky, kterou byl právní zástupkyni žalobců rozsudek soudu prvního stupně doručován.

Podle do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.

Podle nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.

Dovolací soud zjistil z potvrzení ČAK ze dne 24. 3. 2000, že právní zástupkyni žalobců JUDr. M. H. byl ze zdravotních důvodů v době od 31. 12. 1998 do 1. 5. 2000 pozastaven výkon advokacie. Dále zjistil z její výpovědi, že z těchže důvodů se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržovala v P., ale v P., u své dcery D. H. a u přítelkyně M. S., jak bylo prokázáno i jejich výpověďmi jako svědkyň.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud vycházel z toho, že právní zástupkyně žalobců se na adrese svého sídla zdržovala v době rozhodné pro doručení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu , šlo o zjištění nesprávné. Z toho pak vyplývá také nesprávný právní závěr o opožděnosti odvolání. Jestliže se právní zástupkyně žalobců na adrese svého sídla nezdržovala, je třeba za den doručení rozsudku považovat 12. května 1999, kdy právní zástupkyně žalobců rozsudek na poště převzala. Odvolání podané žalobkyní A) na poště 21. května 1999 a žalobcem B) osobně u soudu prvního stupně 27. května 1999 jsou včasné v rámci 15 denní odvolací lhůty, stanovené odst. l .

Za této situace je doručení rozsudku soudu prvního stupně 3. dubna 1999, neúčinné. Dovolací soud se proto již pro nadbytečnost nezabýval otázkou doručování advokátu, jemuž byl pozastaven výkon činnosti.

Dovolací důvody podle a d) tak byly naplněny. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu za použití a 2 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu