Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1764/2000

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání žalobce B) se odmítá.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 1999, č. j. -49, , a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. března 1999, č. j. -33, ve znění opravného usnesení ze dne 20. července 1999, č. j. -43, se zrušují v části, pokud jimi bylo rozhodováno o žalobě žalobkyně A) proti žalované a o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, a v tomto rozsahu se věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem B) a žalovanou nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. prosince 1999, č. j. -49, , potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 3. 1999, č. j. -33, ve znění opravného usnesení ze dne 20. července 1999, č. j. -43, kterým byla zamítnuta žaloba, aby „žalovaná byla povinna vyklidit a vyklizenou předat žalobcům, každému jednu ideální polovinu specifikovaných nemovitostí v katastrálním území H. P., městská část H. P., obec P., a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nevyhověl návrhu na připuštění dovolání.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původním vlastníkem předmětných nemovitostí byl otec žalobců S. N., který zemřel 22. 9. 1944. Odevzdací u okresního soudu civilního pro Prahu východ ze dne 14. 6. 1945 byl majetek po zemřelém S. N., tedy i sporné nemovitosti, odevzdán jeho tehdy nezletilým dětem, tj. žalobcům každému z poloviny. Vyhláškou ONV P. z 28. 3. 1946 a výměrem téhož ONV, který nabyl právní moci 22. 10. 1946, byl majetek zemřelého S. N. konfiskován, a to nejprve podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a následně podle dekretu č. 108/1945 Sb. Žalobci byli odsouzeni pro tr. čin opuštění republiky k trestu propadnutí majetku rozsudkem Okresního soudu v L. M. ze 7. 12. 1951, sp. zn. . Uvedený rozsudek byl podle , o soudní rehabilitaci, zrušen usnesením téhož soudu z 27. 9. 1990, sp. zn. RT 183/90. V katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána žalovaná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti nemohly být konfiskací postiženy, neboť byly již od roku 1945 ve spoluvlastnictví žalobců. Přešly však na stát v důsledku žalobcům uloženého trestu propadnutí majetku a jejich spoluvlastnická práva se neobnovila, neboť nevyužili postupu podle restitučních zákonů.

Odvolací soud zjistil, že žalobkyně A) nebyla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v L. M. ze 7. 12. 1951, sp. zn. k trestu propadnutí majetku, neboť rozsudek se týkal žalobce B) a matky žalobců V. S. I po tomto doplnění dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Spoluvlastnické podíly obou žalobců k nemovitostem přešly na stát - podíl žalobce B) v důsledku jemu uloženého trestu propadnutí majetku a podíl žalobkyně A) podle ve znění novely provedené (dále jen „ “) ke dni 1. dubna 1983. Ten stanovil, že dopustil-li se vlastník věci takového protiprávního jednání, jímž se trvale zbavil možnosti věc obvyklým způsobem užívat, připadá věc do vlastnictví státu, pokud je v rozporu se zájmem společnosti, aby vlastník s věcí dále nakládal. Protiprávní jednání žalobkyně A) podle tehdy platných předpisů spočívalo v opuštění republiky. Právní důsledky uloženého trestu propadnutí majetku ani , který byl zrušen , zrušeny nebyly a restituční předpisy oprávněným osobám umožnily, aby se domáhaly nápravy křivd, které jim vznikly. V dané věci však žalobci neuplatnili restituční nárok, ale podali vlastnickou žalobu. Nepřipuštění dovolání proti svému rozsudku odůvodnil odvolací soud tím, že otázky předestřené žalobci neměly pro jeho rozhodnutí význam, resp nečiní jeho rozsudek rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Žalobkyně A) namítá, že k 1. 4. 1983 nemohl její spoluvlastnický podíl připadnout do vlastnictví státu, neboť dispozice s nemovitostmi pozbyla už na základě konfiskace – byla z nemovitostí vyhnána a byly přiděleny třetím osobám. Nesouhlasí s tím, že se dopustila protiprávního jednání ve smyslu , neboť zjištění o protiprávním opuštění republiky nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce B) namítá, že nemohl pozbýt spoluvlastnického podílu k nemovitostem na základě trestu propadnutí majetku uloženého mu v roce 1951, když v té době nebylo jeho vlastnictví k nemovitostem v pozemkové knize zapsáno a nemovitosti „nebyly právně v jeho spoluvlastnictví„. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných ke dni 31. 12. 2000 (část XII., hlava první, bod 17 ), tj. podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými osobami, dále zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v dané věci není dána podle odst. l , neboť v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Nevyplývá ani z odst. l písm. b) a odst. l , protože rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu a odvolací soud ve výroku svého rozsudku nevyslovil, že dovolání připouští. Připadala tedy v úvahu jen podle .

Podle tohoto ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné jen k návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení otázky právní a tato otázka je zásadního významu.

Rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, jestliže dovolatelem předestřená právní otázka je významná jednak pro výsledek řízení ve vztahu k dovolateli, tj. její odlišné posouzení by přivodilo jeho úspěch v řízení, a dále je významná obecně pro rozhodovací činnost soudů, tj. zpravidla tehdy, jde-li o právní otázku v judikatuře vyšších soudů dosud neřešenou nebo jejíž výklad se v judikatuře vyšších soudů neustálil (je řešena odlišně) nebo odvolací soud se při řešení právní otázky od konstantní judikatury odchýlil.

Rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě žalobce B). Ten v dovolání přichází s tvrzením, že nenabyl (z více důvodů) spoluvlastnický podíl k nemovitostem dědictvím po otci. Jednak jde o tvrzení nové, neboť v nalézacím řízení tvrdil opak, a k novým tvrzením dovolací soud, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku nemůže přihlížet. I kdyby však byl závěr odvolacího soudu o nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem B) nesprávný, nemohlo by to nic změnit na věcné správnosti jeho rozsudku.

Dovolání žalobce B) bylo proto jako nepřípustné odmítnuto /§ 218 odst. l písm. c) OSŘ/.

Dovolací soud však považuje rozsudek odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně A), za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a to pro otázku, zda spoluvlastnický podíl žalobkyně A) připadl státu podle , neboť odvolací soud se při jejím posouzení odchýlil od konstantní judikatury.

Ústavní soud ČR uvedl v nálezu z 21. 12. 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 156 /svazek 12 Sbírky nálezů a usnesení tohoto soudu, že „i své době poplatné často svévolně uplatňované ustanovení stanovilo určitá pravidla, jejichž nedodržení nutně vedlo k tomu, že k přechodu vlastnictví věci na stát nemohlo dojít. Uvedený závěr se sice týká přechodu vlastnictví na stát opuštěním věci, ale je použitelný i pro aplikaci , tj. přechodu vlastnictví na stát připadnutím věci. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněném pod R 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (sešit 7-8 str. 253) bylo uvedeno, že při posuzování toho, zda věc přešla na stát podle je nutno vycházet z toho, zda bylo vydáno opatření finančního odboru bývalého okresního národního výboru o realizaci tohoto majetku pro stát.

Odvolací soud se však při aplikaci nezabýval tím, zda takové opatření bylo vydáno, a v tomto smyslu jde o neúplné a tedy nesprávné právní posouzení věci.

V řízení také došlo k vadám, které měly vliv na správnost rozhodnutí ve věci ve smyslu , k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti podle .

Podle , musely být pro přechod vlastnictví na stát splněny dva předpoklady: 1) protiprávní jednání vlastníka a 2) trvalé zbavení se možnosti obvyklým způsobem věc užívat jako důsledek protiprávního jednání. Odvolací soud sice k závěru o naplnění těchto předpokladů dospěl. Vycházel však ze skutkových zjištění, která nebyla pro soud prvního stupně podstatná, neboť tomu postačovalo zjištění, že žalobkyni A) byl uložen trest propadnutí majetku, aniž posuzoval zjištění o tom, jakým způsobem žalobkyně A) odešla do ciziny. Kromě toho další potřebná skutková zjištění, a to zejména, jak žalobkyně A) nemovitosti užívala a z jakého důvodu je užíval stát, neučinil žádný ze soudů obou stupňů. Odvolací soud se tak neřídil , který soudu ukládá, aby v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy. Dále odvolací soud tímto postupem odňal žalobkyni A) možnost nechat přezkoumat správnost potřebných skutkových zjištění soudem prvního stupně a porušil tak zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení (srovnej R 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozsudek odvolacího soudu je ve vztahu mezi žalobkyní A) a žalovanou nesprávný. Protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil rozsudky soudu obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( odst. l, 2 ).

Soud prvního stupně přihlédne také k tomu, že žalobou z 20. 11. 1996, byť formulovanou tak, že žalovaný je povinen vyklidit obě ideální poloviny nemovitostí, domáhali se žalobci vyklizení (celých) nemovitostí, tato situace se však po pravomocném zamítnutí žaloby žalobce B) změnila.

Žalovaná byla v dovolacím řízení ve vztahu k žalobci B) úspěšná, náklady jí však nevznikly ( , , odst. l a odst. l ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. března 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu