Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2132/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 12. 2000, č.j. -17, potvrdil usnesení ze dne 4. 11. 1999, č.j. -5, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 10. 1996, sp. zn. ) pro pohledávku oprávněné ve výši 2.395, - Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť exekučním titulem je rozhodnutí ve věci, která nenáležela do pravomoci soudů (úhrada poplatku za poskytnuté telekomunikační služby).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001, namítajíc nesprávné právní posouzení účinků vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu) ve vztahu k otázce pravomoci soudu, který je vydal. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Jelikož usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. 12. 2000, Nejvyšší soud je (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen dovolání v této věci projednat a rozhodnout o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do 31. 12. 2000.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. 12. 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. 1. 2001).

Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci oprávněné a povinné dne 6. 3. 2001; v tento den nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl pátek 6. 4. 2001 (srov. , 3 ve znění účinném do 31. 12. 2000). Bylo-li dovolání, vyhotovené dne 17. 4. 2001, podáno oprávněnou na poštu k přepravě až 18. 4. 2001, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první a ve znění účinném do 31. 12. 2000 jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a větu první (per analogiam) ve znění účinném do 31. 12. 2000 [dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však žádné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu