Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2457/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2000, č.j. , 412/2000-117, potvrdil usnesení ze dne 4. 1. 2000, č.j. -109, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného týmž soudem dne 4. 5. 1998, č.j. -57, a odmítl - odkazuje na ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „”) - odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 4. 5. 1998, č.j. -57, jímž mu Okresní soud v Nymburce uložil zaplatit žalobkyni částku 205.824,88,- Kč „s 18 % úrokem z prodlení z částek 25.415,88 Kč od 2. 2. 1996 do zaplacení, 29.558,20 Kč od 21. 2. 1996 do zaplacení, 31.850,28 Kč od 9. 3. 1996 do zaplacení, 31.608,99 Kč od 27. 3. 1996 do zaplacení, 34.377,21 Kč od 26. 4. 1996 do zaplacení, 53.014,50 Kč od 7. 5. 1996 do zaplacení“; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo. Při posuzování přípustnosti (a tím i důvodnosti) odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud uzavřel, že podmínky pro jeho vydání byly splněny; zejména bylo žalovanému postupem podle , 2 řádně doručeno předvolání k prvnímu jednání, které osobně převzal dne 20. 1. 1998 (návrhům žalovaného na doplnění řízení výslechem svědků, znaleckým posudkem z oboru grafologie a čestným prohlášením K. B. odvolací soud nevyhověl). Potvrzení usnesení, jímž byl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut, má pak základ v úvaze, že žalovaný - krom námitek proti regulérnosti doručení předvolání k prvnímu jednání - žádný důvod, pro který by bylo lze jeho nepřítomnost u jednání omluvit, neuvedl.

Žalovaný (zastoupen advokátem) napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel v případě dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání o ustanovení a v případě dovolání proti potvrzujícímu usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání o ustanovení Konkrétně uvádí, že se na jednání dne 4. 5. 1998 nedostavil proto, že o jeho konání nevěděl; předvolání k jednání totiž převzal dne 20. 1. 1998 někdo jiný a podpis na doručence není jeho podpisem.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Podle ustanovení dovolání přípustné není proto, že výrok usnesení odvolacího soudu nebyl výrokem měnícím, nýbrž potvrzujícím, a výrok napadeného rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v pod písmeny b/ až f/ Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2).

Protože vady řízení podle až e/ a g/ nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se dovolací soud pouze vadou dovolatelem výslovně tvrzenou.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, avšak jen tehdy, šlo-li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného a dalšími obecně závaznými právními předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod č. 49).

Jestliže dovolatel s jiným „postupem“ odvolacího soudu - než s potvrzením zamítavého usnesení soudu prvního stupně - zmatečnost nespojuje, řízení vadou podle zjevně netrpí.

Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání jako nepřípustné podle a odmítl.

Dovolání proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání, je ve smyslu přípustné ( ) a je i důvodné.

Tvrzení obsažená v dovolání, jimiž žalovaný vytýká nedostatek řádného doručení předvolání k jednání, mohou z obsahového hlediska naplnit dovolací důvody podle a d/ Námitka směřující proti hodnocení předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání zahrnuje typicky kritiku právního posouzení věci (písm. d/) a jde-li o předpoklad spočívající v řádném doručení předvolání k jednání, vychází sice jeho hodnocení zpravidla rovněž z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování), nesouhlas s výsledky šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné, je však uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b/).

Vadu ve smyslu v daném případě dovolatel namítá, když zpochybnil doručení předvolání k jednání soudu prvního stupně, jež se konalo dne 4. 5. 1998, tvrzením, že dne 20. 1. 1998 zásilku obsahující předvolání k jednání nepřevzal (podpis osoby, která zásilku přebírala, není jeho podpisem); tím současně napadl i závěr odvolacího soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ( ). Jestliže se totiž žalovanému nedostalo zásilky obsahující předvolání k „prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno“, nemůže být usnesení, jímž odvolací soud odvolání pro nepřípustnost odmítl, správné, neboť předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny a s odvoláním měl naložit jako s přípustným opravným prostředkem (srov. ).

Podle ustanovení zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat ( ), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Z odkazu na ustanovení § 47 v textu citovaného ustanovení vyplývá, že zásilka obsahující předvolání k jednání musí být doručena žalovanému do vlastních rukou.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou (, věta první, ) zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčuje doručení zásilky určené do vlastních rukou adresáta, stanovila v době doručování předmětné zásilky v souladu s ustanovením , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění , jmenovitě body č. 17 až 21 její přílohy č. 5 („Doprava úředních písemností s doručenkou ve vnitřním styku”).

Odvolací soud měl k dispozici spis, z jehož obsahu vyplývá, že první jednání ve věci nařídil soud prvního stupně na den 4. 5. 1998 v 8.30 hodin Předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému prostřednictvím pošty zasláno na adresu jeho trvalého bydliště . Doručenka (č.l. 39) obsahuje razítko dodací pošty, podpis jejího pracovníka, datum převzetí písemnosti a podpis přebírajícího, jako adresát je na ní uveden žalovaný a vyplývá z ní spisová značka věci i datum nařízeného jednání. Okolnost, že předvolání k jednání soudu prvního stupně převzal osobně žalovaný, vyplynula pro odvolací soud i z dopisu České pošty, s.p., provozního ředitelství obvodu N., adresovaného zástupkyni žalovaného, podle jehož obsahu doručení zásilky R 11805 se zdařilo jenom proto, že žalovaný byl zastižen ve městě na ulici.

Doručenka jeu, jež má povahuy veřejné, lišící se od listin soukromých svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). Obsahuje-li všechny náležitosti, které vyžaduje poštovní řád, učiní soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení a 2 (a potažmo ) přímo ze spisu (z doručenky v něm založené); jinak musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura 18/1998 pod pořadovým číslem 127).

Důsledek toho, že doručenka (s předepsanými údaji) má povahu veřejnéy, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že totiž stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal. Žalovaný tomuto požadavku vyhověl, když ke tvrzení, že dne 20. 1. 1998 předvolání k jednání soudu prvního stupně nepřevzal (podpis na doručence není jeho podpisem), nabídl důkazy, zejména výslech manželky K. B. a dalších svědků (srov. podání ze dne 24. 1. 2000 na č.l. 111).

Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, tyto důkazy - maje je za nadbytečné - neprovedl, ačkoli šlo o důkazy způsobilé prokázat skutečnosti významné pro závěr o splnění předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání (zde podmínky řádného doručení předvolání k jednání ve smyslu ), tedy i pro posouzení přípustnosti odvolání podle o.s.ř; tím zatížil řízení vadou podle Nejvyšší soud proto napadené usnesení ve výroku o odmítnutí odvolání zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 2 věta první ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu