Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 573/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného JUDr. A.M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, sp. zn. a sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. září 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce pro zmeškání, ze dne 4. května 1998, sp. zn. . Napadeným usnesením krajského soudu bylo rovněž potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. ledna 2000, sp. zn. , jímž soud prvého stupně zamítnul návrh stěžovatele na zrušení téhož rozsudku okresního soudu.

Jak dále stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, z důvodu procesní opatrnosti podal proti rozhodnutí krajského soudu rovněž dovolání. Ústavní soud proto vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu.

Dne 8. března 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. , ze kterého Ústavní soud zjistil, že dovolání proti části výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku ze dne 4. května 1998, sp. zn. bylo sice odmítnuto, současně však byla zrušena část výroku usnesení krajského soudu, kterou bylo odmítnuto odvolání stěžovatele do téhož rozsudku.

Dopisem ze dne 12. března 2002, doručeným dne 14. března 2002, se Ústavní soud obrátil na právní zástupkyni stěžovatele s dotazem, zda s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu na ústavní stížnosti trvá, popřípadě, zda hodlá v ústavní stížnosti učinit změny. Dne 4. dubna 2002 byla Ústavnímu soudu doručena odpověď, kterou právní zástupkyně sdělila, že z důvodu částečného vyhovění dovolání trvá stěžovatel na ústavní stížnosti v části směřující proti výroku usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně.

Po zvážení okolností případu konstatuje Ústavní soud, že předpokladem pro přípustnost ústavní stížnosti je, že již objektivně neexistuje žádný jiný prostředek k dosažení nápravy. Přestože bylo dovolání z části odmítnuto, byl rozhodnutím dovolacího soudu vytvořen dostatečný prostor k tomu, aby stěžejní námitky stěžovatele ohledně doručení obsílky byly u obecného osudu znovu projednány, byly v tomto rozsahu provedeny potřebné důkazy a o věci bylo rozhodnuto. Za této situace se tedy jeví být ústavní stížnost předčasnou (byť tato situace nastala dodatečně) a tedy i nepřípustnou. Proto ji Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona, dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. dubna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj