Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1624/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. února 2001, č. j. -39, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „“).

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá existenci dovolacích důvodů podle a písm. b) Aniž pak specifikuje vadu řízení (písmeno a/), nesprávnost právního posouzení věci podle písmene b) uvedeného ustanovení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí lze zastavit pouze na základě tvrzení povinného, že nemá žádný majetek. Názor odvolacího soudu vede podle přesvědčení oprávněného ve svých důsledcích k závěru, že dlužníci - ač jim to ukládají vykonatelné rozsudky - nemusí platit své dluhy, aniž „...by za to byli nějak postiženi...“, což je podle jeho názoru v rozporu s ustanovením článku 11d. V podáních z 20. listopadu a 14. prosince 2001, jimiž své dovolání doplnil, pak oprávněný s poukazem na ustanovení a namítl, že mu zastavením exekuce byla odňata možnost „domáhat se jednáním u soudu výkonu pravomocného a vykonatelného rozsudku...“.

Dovolání, přípustné podle (nikoli tedy dle ustanovení , na něž odkazuje dovolatel) , důvodné není.

Podle ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolací soud se předně zabýval otázkou, zda řízení trpí namítnutou vadou podle , zda tedy oprávněnému byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a v tomto směru dospěl k závěru, že - spatřuje-li oprávněný (viz jeho podání ze 14. prosince 2001) nesprávný postup soudu v zastavení vykonávacího řízení - tomu tak není.

Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , a ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), použitelná i po 1. lednu 2001, tedy po novelizaci , jde od účinnosti o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. “Postupem soudu v průběhu řízení” ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, jímž soud průběh řízení zhodnotí. Ztotožňuje-li tudíž dovolatel vadu řízení se soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení , jež se vztahuje pouze k nesprávnému postupu soudu.

Pokud jde případnou vadu řízení podle , tu oprávněný (přes výslovný odkaz na toto ustanovení) obsahově nijak nespecifikoval a tedy vskutku ani neuplatnil a takováto vada (k níž by dovolací soud byl jinak povinen podle přihlédnout z úřední povinnosti) nevyplývá ani z obsahu spisu.

Jelikož Nejvyšší soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí bylo namístě zastavit podle ustanovení

V tomto směru Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle není tvrzení povinného, že nemá žádný majetek (jak to nesprávně dovozuje oprávněný), nýbrž (kromě dalšího důvodu, o nějž však v souzené věci nejde, jelikož oprávněný soudu další místo označil) skutečnost - z níž také v dané věci soudy obou stupňů vycházely - že věci povinného, jež by mohly být prodány, nebyly sepsány, a to ani na místě označeném (adresou B. ul. č. 14c) oprávněným.

Nebyly-li žádné takové věci sepsány ani v bytě povinného (na L. ul., kde je přihlášen k trvalému pobytu, ani na G. ul., kde v době soupisu fakticky bydlel) ani na jiném soudu známém místě (na K. ul., kde byl hlášen dle zprávy centrálního registru obyvatel, povinný, jak zjistil soud, nebydlel) a nestalo-li se tak ani na místě označeném oprávněným (na B. ul. povinný také nebydlel), je právní závěr soudů obou stupňů, že výkon rozhodnutí bylo třeba podle zastavit, správný.

Jelikož se oprávněnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (ustanovení věta první ) - podle věty první, odst. 6 věty za středníkem , jako nedůvodné usnesením zamítl.

Oprávněný nebyl s dovoláním procesně úspěšný, ve smyslu ustanovení , a by tedy měl povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu