Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2134/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Původní žalobkyně Ing. L. V. se domáhala žalobou, podanou u soudu 20.4.1995 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalované bylo uloženo vydat jí chatu č. 0384 s pozemky parc. č. 244 a parc. č. 278/16 v P. V žalobě bylo uvedeno, že původní žalobkyně Ing. L. V. a její manžel V. V. (který zemřel 22.3.1976) byli v roce 1971 odsouzeni pro tehdy trestný čin opuštění republiky, a to i k trestu propadnutí majetku; v roce 1990 byla žalobkyně Ing. L. V. rehabilitována podle Žalovaná koupila uvedené nemovitosti od státu – Okresního národního výboru P. kupní smlouvou z 23.12.1971 (registrovanou bývalým Státním notářstvím Praha-západ pod sp. zn. R I 1526/71). Podle názoru původní žalobkyně byla žalovaná při této koupi protiprávně zvýhodněna a chatu koupila za 25.290,- Kč (a zařízení v chatě za 581,- Kč), tedy za cenu neodpovídající skutečné hodnotě chaty. Žalobkyně vyzvala písemně k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v žalobě uvedené nemovitosti byly získány koupí bez protiprávního zvýhodnění a za cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Chata byla v pozdějším období zásadním způsobem přestavěna.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni a žalovanou jako účastnice řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a odhadů nemovitostí, vyslechl svědkyni B. S., seznámil se s obsahem spisu bývalého Státního notářství Praha-západ sp. zn. R I 1562/71 a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 11.2.1996, čj. -59, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-západ 2.481,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Soud prvního stupně byl toho názoru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně je sice oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení a , ale nebylo v řízení prokázáno, že by na straně žalované byly splněny zákonné předpoklady povinné osoby podle ustanovení Soud prvního stupně poukazoval na to, že z obsahu realizačního spisu bývalého Okresního národního výboru P. sp. zn. Rp-A-867, 868/1 nevyplývá, že by žalovaná byla jakkoli zvýhodněna při nabytí v žalobě uvedených nemovitostí. Při prodeji chaty bylo přihlíženo k tomu, že od roku 1963 žalovaná užívala chatu v P. se souhlasem spoluvlastníka V. V. a měla k dispozici klíče od chaty. Podle názoru soudu prvního stupně postupoval bývalý Okresní národní výbor P. při prodeji v žalobě uváděných nemovitostí v souladu s ustanoveními a s ustanoveními směrnice Ministerstva financí č. 2 z roku 1966 (uveřejněné ve Věstníku Ministerstva financí v částce ). I když znalec ve svém posudku, podaném v tomto soudním řízení, dospěl k závěru, že cena nemovitostí, sporných mezi původní žalobkyní Ing. L. V. a žalovanou byla o 7.400,- Kč vyšší než kupní cena podle smlouvy z 23.12.1971, nelze podle názoru soudu prvního stupně dovodit, že na základě toho je žalovaná povinnou osobou k vydání nemovitostí podle ustanovení Podle názoru soudu prvního stupně je na žalobkyni, zda se bude domáhat finanční náhrady u Ministerstva financí ČR podle ustanovení

Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanoveními a .

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 11.3.1997, sp. zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn jen co do upřesnění výroku rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na změnu žalobního návrhu, k níž došlo v odvolacím řízení (tedy změnu v uplatnění nároku na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobkyní jí navrženou dohodu o vydání v žalobě uvedených nemovitostí). Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu Praha-západ na náhradu placených nákladů řízení 3.250,- Kč.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že vzhledem k tomu, že již v řízení před soudem prvního stupně svědčily provedené důkazy o tom, že v daném případě došlo k zásadní přestavbě chaty, musel se odvolací soud zabývat především touto otázkou, neboť podle ustanovení se stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj stavebně technický charakter, nevydávají. Odvolací soud proto nařídil znalci, aby doplnil vypracovaný znalecký posudek. Znalec v doplnění posudku uvedl, že nové jsou z prvků dlouhodobé životnosti stavby základové pasy ze 66 %, stěny suterénu ze 65 %, stropy suterénu z 53 %, stěny přízemí z 97 %, stropy přízemí ze 100 % a střecha z 80 %, tedy celkově byly nově přestavěny prvky dlouhodobé životnosti stavby ze 77 %. Ze závěrů znaleckého posudku pak vyplynulo, že zastavěná plocha podlaží dnešní chaty je proti původní chatě dvojnásobná. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že chata ztratila zásadní přestavbou svůj stavebně technický charakter, protože prošla rozsáhlou stavební změnou a v důsledku stavebních změn se stala věcí jinou. Odvolací soud při tom neshledal důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku (jak to navrhovala původní žalobkyně), protože znalec již při provádění původního znaleckého posudku, který provedl v řízení před soudem prvního stupně, získal podklady, které použil pro doplnění znaleckého posudku a dále vycházel ze stavební dokumentace k oběma prováděným stavbám a stavebním úpravám a z fotografií pořízených v průběhu přestavby chaty.

Pozemky požadované v žalobě nebylo možné, podle názoru odvolacího soudu, vydat vzhledem k ustanovení a 4 , neboť k těmto pozemkům bylo žalované zřízeno právo osobního užívání pozemku.

Odvolací soud posléze uváděl, že „fakticky byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen podle ustanovení a ke změně rozsudku soudu prvního stupně došlo jen s ohledem na změnu žalobního návrhu v odvolacím řízení.“ V náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

O náhradě nákladů řízení vůči státu bylo rozhodnuto podle ustanovení a . O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a a .

Rozsudek odvolacího soudu byl vynesen 11.3.1997 a původní žalobkyně zemřela 12.4.1997, a to dříve než mohl být tento rozsudek doručen jejímu zástupci – advokátu, který ji v řízení zastupoval; tento zástupce žalobkyně jemu doručený rozsudek (po smrti žalobkyně) vrátil soudu.

Dědici po zemřelé původní žalobkyni Ing. L. V. (podle výsledků řízení o dědictví, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ) V. V., jejímu synovi, byl doručen již uvedený rozsudek odvolacího soudu dne 4.9.2001 (k rukám jeho zástupce – advokáta, na základě plné moci).

Dovolání ze strany nástupce původní žalobkyně V. V. bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Praha-západ dne 23.10.2001.

Ve svém dovolání uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel uváděl, že dovolání „podává podle ustanovení a c) “.

Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že vyšel z doplňujícího závěru znalce, aniž vyhověl návrhu původní žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku, přestože znalec pro své doplňující vyjádření použil pouze ty poznatky, které získal při místním šetření v řízení u soudu prvního stupně, které se ovšem konalo za jiným účelem (k ohodnocení chaty v souvislosti s přezkoumáním tehdejší kupní ceny), takže znalec neměl poznatky, které by mu dovolovaly se vyjádřit k prvkům dlouhodobí životnosti stavby chaty. Odvolacímu soudu by měl být dovolacím soudem dán ve zrušovacím rozsudku pokyn k vypracování revizního znaleckého posudku.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení // ve znění před novelizací ).

Citované přechodné ustanovení je ustanovením kogentním a bylo třeba podle něho postupovat i v dovolacím řízení.

Dovolání bylo v (ve znění před novelizací ) upraveno v ustanoveních až . Podávání dovolání bylo upraveno v ustanoveních a uvedeného právního předpisu.

Podle ustanovení (v již citovaném znění) mohl účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání uvedené lhůty nebylo možné prominout ( téhož právního předpisu).

Jestliže tedy v daném případě bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dovolateli 4.9.2001 (a tímto dnem nabyl tento rozsudek právní moci) a dovolání ze strany dovolatele V. V. bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (srov. v již citovaném znění), dne 23.10.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty stanovené v ve znění před novelizací

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit názoru dovolatele, že jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je v daném případě přípustné.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení a (ve znění před novelizací ) jako dovolání, které bylo podáno opožděně.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 22. ledna 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu