Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 269/2020

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 15.000 Kč Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7.600 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7.400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.390,69 Kč, kapitalizovaný úrok 3.926,98 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do datum a úrok 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7.600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7.400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.390,69 Kč, kapitalizovaný úrok 3.926,98 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum] a úrok 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 23. 7 2020 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení podáním ze dne datum. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 15.000 Kč, smluvního úroku 23,72 % ročně a zákonných úroků z prodlení od datum. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.

2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020, číslo jednací -32 ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy: kartou zákazníka (žádost o zápůjčku) ze dne datum, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, doplňujícími ustanoveními o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne datum, výpisem z běžného účtu u anonymizována dvě slova na jméno žalovaného za období leden 2017, lustrací žalovaného v informačním systému agendy soudu, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti, při podpisu smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem 1.400 Kč, poplatkem 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. První splátka byla splatná 7 den ode dne uzavření smlouvy tj. datum Poslední splátka byla splatná datum. Soud má za zjištěné, že žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 2.400 Kč.

6. Žalobkyně dle svého tvrzení posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, a to z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, bankovních výpisů a ověřením stavu v insolvenčním rejstříku. Soud zjistil z údajů uvedených v kartě zákazníka, že k ověření finanční situace žadatele byly předloženy toliko bankovní výpisy. V kartě zákazníka byly dále uvedeny tyto informace o žalovaném jako žadateli o zápůjčku – svobodný, samostatná domácnost, bezdětný, nájemní bydlení ověřeno z nájemní smlouvy, SIPO nepředloženo, zaměstnán jako zdravotnický asistent u anonymizováno obec – údaj„ zaměstnaní ověřeno, osobně nebo telefonicky“ není v kartě vyplněn. Příjem z pracovního poměru 20.000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 5.300 Kč Pracovní smlouvy ani potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebyly předloženy. Údaj o splátkách úvěrů/ zápůjček – dle žadatele - není vyplněn.

7. Z informačního systému agendy soudu soud zjistil, že ke dni uzavření předmětné smlouvy měl žalovaný další dluhy, a to ze dvou smluv u nebankovních subjektů uzavřených v roce 2015, když ani na jeden z těchto závazků nebylo žalovaným ničeho zaplaceno. V obou případech se jednalo o úvěry v nízkých částkách. Ani takto nízké dluhy nebyly žalovaným uhrazeny řádně a včas a byly vymáhány soudní cestou. Dále žalovaný uzavřel dne datum s anonymizováno smlouvu o úvěru ve výši 80.000 Kč Ani tento úvěr nebyl žalovaným řádně splácen a byl následně vymáhán soudně.

8. Z výpisu evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný má od datum evidovánu adresu trvalého pobytu na ohlašovně obecního úřadu.

9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se oba smluvní vztahy řídí zákonem číslo , a zákonem číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).

10. Dle ustanovení , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ustanovení , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ustanovení , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle a 2 , každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Dle ustanovení , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. S ohledem na provedené dokazování a shora uvedená zjištění má soud za prokázané, že žalobkyně jako podnikatel a žalovaný v postavení spotřebitele uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, podléhající režimu spotřebitelské smlouvy. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný zaplatil toliko 2.400 Kč.

21. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Soud vycházel z provedených důkazů, ze kterých zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací žalovaného a doložených dokumentů tj. nájemní smlouvy a výpisu z bankovního účtu za leden 2017.

22. Soud uzavřel, že jediným dokumentem, ze kterého bylo možno nezávisle na informacích žalovaného posoudit úvěruschopnost žalovaného, byl výpis z bankovního účtu za leden 2017. Toto zjištění považuje soud za zcela nedostačující. Z bankovního výpisu soud zjistil, že žalovaný nemá úspory, jeho měsíční příjmy a výdaje jsou v podstatě shodné. Příjem žalovaného je tvořen mzdou od anonymizováno obec ve výši 22.981 Kč (za prosinec 2016). Z výpisu nebyly zjištěny žádné splátky dluhů předchozích závazků. Skutečnost, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nepožadovala (soudu nedoložila) výpis z bankovního účtu žalovaného za únor 2017 hodnotí soud jako účelové jednání, neboť je důvodné předpokládat, že z tohoto výpisu již bylo patrné dluhové zatížení žalovaného z úvěru 80.000 Kč u anonymizováno, který byl vyplacen dne datum na běžný účet žalovaného, jak vyplývá z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. spisová značka.

23. Žalovaný v kartě žadatele uvedl, že nemá žádné předchozí dluhy, současně poskytl souhlas se zpracování svých osobních údajů v nebankovním registru klientských informací, mimo jiné za účelem vytvoření souboru informací v rámci registru klientských informací vypovídající o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce. Výstup z databáze NRKI pro osobu žadatele (žalovaného) nebyl žalobkyní předložen. Jelikož v době sjednávání předmětné zápůjčky měl žalovaný již dva spotřebitelské úvěry u nebankovních subjektů z roku 2015, na které ničeho neuhradil, soud důvodně předpokládá, že uvedené informace byly v registru NRKI evidovány a v souladu se souhlasem žadatele na kartě si je mohl (resp. měl) poskytovatel vyžádat. V databázi NRKI by poskytovatel úvěru mohl ověřit informaci žalovaného o neexistenci jiných dluhů a získat tak základní informace o platební morálce a spolehlivosti žalovaného jako plátce. Skutečnost, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nevyžádala (soudu nedoložila) výpis NRKI případně jiného registru dlužníků hodnotí soud jako účelové jednání.

24. Údaj o nákladech na bydlení ve výši 5.300 Kč, který má dle karty zahrnovat jak nájemné tak i inkaso a energie, hodnotil soud jako nereálný za stavu, kdy žalovaný vedl samostatnou domácnost, tedy bydlel sám. Tento údaj vyžadoval zcela jistě bližší zkoumání poskytovatelem úvěru, například doložením dokladu SIPO nebo ročního vyúčtování spotřeby jednotlivých médií.

25. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/ 2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně v kartě žadatele k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného a jeho dluhů, v daném případě nemohlo dojít. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu výdajů žalovaného a předchozího dluhového zatížení, dle údajů uvedených (resp. neuvedených) v hodnocení klienta, i když na tétoě žalovaný prohlásil, že informace jsou„ úplné a pravdivé“.

26. Po zhodnocení podkladů, které měla žalobkyně v této souvislosti k dispozici, dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena řádně. Soud shledal za zcela nedostačující informace (a jejich ověření) o výdajích žalovaného, a jeho dluhovém zatížení v době sjednávání smlouvy. Žalobkyně si vystačila s nedostatečnými informacemi od žalovaného a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě nedostačujících podkladů. Žalovaný netvrdil ani nedoložila žádné úspory, nedoložil řádně náklady na bydlení, jediným jeho příjmem byla mzda. Zejména soud žalobkyni (resp. poskytovateli úvěru) vytýká neověření informace o nulovém dluhovém zatížení žalovaného a z toho plynoucí platební morálce žalovaného.

27. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných informací, implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

28. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinaku a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.

29. Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovaným ohledně nákladů na bydlení a dluhového zatížení, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

30. Soud má za to, že v  zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

31. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum je absolutně neplatná. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.

32. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 10.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil toliko 2.400 Kč. Uvedené tvrzení žalobkyně žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 7.600 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 7.600 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni stanoveném k dobrovolnému plnění výzvou žalobkyně ze dne datum a v sazbě platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém nastalo prodlení.

33. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány na úřední adresu náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době tří měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 7.600 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 1,33 % (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.