Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1500/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 18.6.1999 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce, ačkoliv jej žalovaný dopisem ze dne 11.3.1999 upozornil na opakované porušování pracovní kázně a na možnost výpovědi, dál porušoval pracovní kázeň tím, že svými \"negativními, neetickými postoji a jednáním vůči vedení a některým zaměstnancům\", nedodržováním zásad spolupráce a podrýváním autority vedoucích zaměstnanců vážně zasahoval do pracovních vztahů mezi zaměstnanci, a ohrožoval tak plnění úkolů žalovaného. Zdůraznil, že \"mimoto\" se žalobce dopustil porušení pracovní kázně tím, že dne 2.5.1999 sepsal dopis, adresovaný \"různým státním orgánům a dalším subjektům\", ve kterém uvedl nepravdivé údaje a tvrzení a zpochybnil odborné a řídící schopnosti ředitele žalovaného i \"dalších spolupracovníků\", čímž znevážil \"dosavadní činnost a výsledky\" žalovaného a jednal v rozporu s jeho zájmy.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že zasláním dopisu ze dne 2.5.1999 \"různým státním orgánům a dalším subjektům\" podle svého názoru pracovní kázeň nijak neporušil a že další tvrzení žalovaného uvedená ve výpovědi ze dne 18.6.1999 jsou \"ryze účelová a nezakládají se na pravdě\".

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22.11.2000 č.j. -62 žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpovědní důvod, spočívající v porušení pracovní kázně \"neetickým chováním\" žalobce (jeho negativní postoj vůči vedoucím zaměstnancům, podrývání jejich autority, nedodržovaní zásad spolupráce apod.), je ve výpovědi ze dne 18.6.1999 natolik neurčitě skutkově vymezen, že ani pomocí výkladu projevu vůle podle ustanovení § 240 odst. 3 zák. práce nelze dovodit, jakého konkrétního jednání se měl vlastně žalobce dopustit. Jednání žalobce, spočívající v tom, že dne 2.5.1999 sepsal \"upozorňující dopis\", v němž navrhl \"prošetření poměrů u žalovaného příslušnými orgány\" a v němž upozornil na chyby, které \"podle jeho názoru způsobují újmu žalovanému\", a zaslal jej žalovanému, Ministerstvu zdravotnictví České republiky, Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu České republiky a Okresnímu úřadu H., nelze hodnotit podle názoru soudu prvního stupně jako porušení pracovní kázně. ukládá zaměstnancům povinnost upozornit vedoucí zaměstnance na hrozící škodu a ochraňovat majetek zaměstnavatele před zneužitím; právo žalobce \"upozornit žalovaného, státní orgány, zejména ministerstvo zdravotnictví jako zřizovatele žalovaného a orgány činné v trestním řízení na možné pochybení jiného (vedoucího) zaměstnance\" vyplývá z Čl. 17 odst. 1, 2d. \"Věcná kritika\", obsažená v dopise žalobce ze dne 2.5.1999, navíc zahájená slovy \"podle mého názoru\", nebyla nijak v rozporu s oprávněnými zájmy žalovaného; jestliže byla \"sankcionována\" rozvázáním pracovního poměru se žalobcem výpovědí podle ustanovení zák. práce, lze tento postup žalovaného hodnotit jako \"zneužití práv zaměstnavatele na úkor zaměstnance\" ve smyslu ustanovení zák. práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 18.6.1999 je proto neplatná.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9.4.2001 č.j. -92 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve věci samé dovodil, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci a že dospěl ke správným právním závěrům. Ztotožnil se s jeho závěrem, že výpovědní důvod, uvedený v \"první části\" výpovědi ze dne 18.6.1999, není dostatečně skutkově konkretizován a že \"skutek vymezený v druhé části\" výpovědi nelze hodnotit jako porušení pracovní kázně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001 a za otázku zásadního právního významu považuje to, zda je zveřejnění nepravdivých údajů a tvrzení o zaměstnavateli a o jeho vedoucích zaměstnancích zaměstnancem, ačkoliv \"nedosáhlo intenzity trestného činu pomluvy\", důvodem k výpovědi z pracovního poměru. Navrhuje, aby dovolací soud posoudil, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a dospěje-li k takovému závěru, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného \"jako nepřípustné zamítl\". Uvedl, že přípustnost dovolání je třeba posuzovat podle ve znění účinném do 31.12.2000 a že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nemůže být přípustné ani podle ustanovení , neboť žalovaný nenavrhl vyslovení přípustnosti dovolání odvolacím soudem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupcům účastníků advokátům JUDr. M. W. a JUDr. D. D. dne 16.5.2001 a že dovolání žalovaného sepsané dne 29.6.2001 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 3.7.2001.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 16.5.2001. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 18.6.2001. Protože dovolání podal žalovaný u soudu prvního stupně až dne 3.7.2001, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.

Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že žalobci přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 1.250,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobci náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. ). Celkovou částku 1.325,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2001

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu