Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 247/2020
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 19.300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.718 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4.718 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14.582 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.419,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.010,08 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10.529,63 Kč od datum do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 10.529,63 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 638,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.801,58 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.105,51 Kč od datum do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 4.105,51 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.718 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4.718 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14.582 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.419,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.010,08 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10.529,63 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 10.529,63 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 638,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.801,58 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 4.105,51 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 4.105,51 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 23. 7 2020 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19.300 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum a smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum vždy mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova, SE, IČO a žalovanou. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužných jistin úvěru, dlužného úroku a zákonný úrok z prodlení. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.
2. Žalovaná se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2020, číslo jednací 7 C 247/2020 -41 ve věci nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – kartou zákazníka- žádostí o zápůjčku ze dne datum včetně souhlasu žadatele se zpracováním osobních údajů, kartou zákazníka – žádostí o zápůjčku ze dne datum včetně souhlasu žadatele se zpracováním osobních údajů, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy – seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze smluv o půjčce číslo ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalované dne datum, lustrací žalované v systému řízení soudu, z nichž učinil následující skutková zjištění a dospěl k závěru o skutkovém stavu:
5. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 11.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku s úrokem 1.540 Kč, poplatkem 2.200 Kč za poskytnutí úvěru a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 290 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 19.430 Kč v 58 hotovostních splátkách do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 335 Kč, kdy první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. V článku 1.4 j sjednána zápůjční úroková sazba platná po celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně pro variantu 58 splátek. Žalovaná uhradila na svůj dluh 5.550 Kč.
6. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku s úrokem 1.120 Kč, poplatkem 1.600 Kč za poskytnutí úvěru a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za zařazení do pojišťovacího programu ve výši 232 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 14.152 Kč v 58 hotovostních splátkách do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně. Výše každé splátky byla sjednána ve výši 244 Kč, kdy první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. V článku 1.4 j sjednána zápůjční úroková sazba platná po celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně pro variantu 58 splátek. Žalovaná uhradila na svůj dluh 8.732 Kč.
7. V obou případech byla před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr žalobkyní prověřována na základě údajů uvedených v kartě zákazníka a ověřována oproti dokladům vyžádaným od žalované, v obou případech z pracovní smlouvy a výplatních pásek k příjmům žadatele o zápůjčku a„ jiné“ resp. nájemní smlouvy k nákladům na bydlení. Dle uvedených informací od žalované a jí doložených dokumentů činil v prosinci 2016 příjem žalované 12.000 Kč měsíčně a náklady na bydlení 4.000 Kč, přičemž údaj o počtu nezaopatřených dětí je v dotazníku proškrtnut. Osobní výdaje žalované činily 3.800 Kč měsíčně. V dotazníku je dále uvedeno, že žalovaná jako žadatelka nemá předchozí dluhy ani vůči poskytovateli zápůjčky ani jiným subjektům. Dále je v dotazníku uvedeno, že proti žadateli je vedena jedna exekuce, bez bližší specifikace v jaké výši a ve prospěch jakého věřitele.
8. V případě druhé zápůjčky v březnu 2017 činil příjem žalované 11.703 Kč měsíčně a náklady na bydlení 4.000 Kč, přičemž údaj o počtu nezaopatřených dětí je v dotazníku proškrtnut. Osobní výdaje žalované činily 3.800 Kč měsíčně. V dotazníku je dále označeno, že žalovaná jako žadatelka má předchozí dluhy toliko vůči poskytovateli zápůjčky (jméno anonymizováno) s celkovou měsíční splátkou 976 Kč a je proti ní vedena jedna exekuce, bez bližší specifikace v jaké výši a ve prospěch jakého věřitele.
9. Z informačního systému soudu a z výpisu evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je od roku 2012 rozvedená, má dvě děti, z nichž syn jméno nar. rok, byl době sjednávání obou předmětných smluv nezletilý, v péči matky. Výživné bylo stanoveno otci ve výši
2.200 Kč a bylo vymáháno exekučně. V rozmezí let 2008 – 2016 bylo proti žalované zahájeno celkem 16 exekucí, z nichž větší část se vztahovala k dluhům ze spotřebitelských úvěrů u nebankovních subjektů. Další podstatnou část tvoří exekučně vymáhaný dluh z nájemného. Z rozsudku o rozvodu z roku 2012 soud zjistil, že příčinou rozvratu manželství byla mimo jiné i skutečnost, že žalovaná nadměrně zatížila domácnost dluhy ve výši cca 500.000 Kč.
10. Dne datum uhradila žalovaná poslední platbu na pohledávku ze smlouvy ze dne datum. Dne datum poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované další zápůjčku, přestože předchozí dluh žalované vůči témuž věřiteli nebyl řádně splacen.
11. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se oba smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).
12. Dle ustanovení § 2390 , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle ustanovení § 419 občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
16. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
17. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
21. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované či nikoliv. Po zhodnocení podkladů, které měla žalobkyně v této souvislosti k dispozici (ať od žalované, či které si opatřila sama), dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní posouzena řádně v obou případech smluv.
24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně v kartě žadatele k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů, resp. nevyhodnocením rozporných informací k výdajům žalované, v daném případě nemohlo dojít.
25. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu výdajů a závazků žalované uvedených v kartě zákazníka, i když na této listin ě žalovaná prohlásila, že informace jsou„ dostatečné, úplné, přesné a pravdivé“. Z uvedených informací zachycených v dotazníku plyne jejich vzájemná rozpornost. Na jedné straně žalovaná neuvádí žádný dluh (resp. pouze jeden závazek z předchozí smlouvy u příjmení jméno), na druhé straně uvádí, že je proti ní vedena jedna exekuce. Jakkoli ani tato informace není pravdivá (proti žalované bylo vedeno 16 exekucí), poskytovatel úvěru se tímto zjevným rozporem v poskytnutých informacích nijak nezabýval a další doplňující údaje (informace) o dluhové zátěži žadatelky nezjišťoval. Skutečnost, že žadatelka v informacích neuvedla svého nezletilého a nezaopatřeného syna, jenž byl v její péči, neposoudil soud k tíži žalobkyně, neboť uvedený údaj bylo možno zjistit toliko na základě pravdivé informace od žalované. I přesto soud shledal za zcela nedostačující informace (a jejich ověření) o dluhové zátěži žalované v době sjednávání obou smluv. Žalobkyně si vystačila s rozporuplnými informacemi od žalované a poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože podle podkladů, jež měla k dispozici, byla žalovaná pro poskytnutí jakéhokoli úvěru riziková (žalovaná netvrdila, ani nedoložila, žádné úspory, zůstatek na účtu, informace žalované o dalších dluzích resp. exekucích byly zjevně rozporné a nepravdivé), v případě smlouvy ze dne datum se pak navíc jednalo o klienta, který nesplácí řádně své předchozí závazky vůči témuž věřiteli. I v případě, že by žalovaná měla pouze jedinou exekuci, jak je uvedeno v obou kartách zákazníka, pak s ohledem na výši jejího měsíčního příjmu (jediného příjmu, který žalovaná uvedla) a nákladům na bydlení bylo více než důvodné předpokládat, že v rámci této exekuce je žalované zabavována maximální částka jejího příjmu k uspokojení exekuce a žalované tak zbývá pouze nezabavitelné minimum, které nelze exekucí (srážkami ze mzdy) postihnout. Ostatně tato skutečnost (srážky ze mzdy v rámci exekuce) musela být patrná také z potvrzení příjmů od zaměstnavatele, které bylo k žádosti o zápůjčku doloženo.
26. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných informací, které jsou navíc ve zjevném rozporu, implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
27. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavo u a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.
28. Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání obou zápůjček nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou ohledně exekuce vedené proti její osobě, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně v obou případech nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
29. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
30. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a stejně tak smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne
datum jsou absolutně neplatné. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalované omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
31. Na základě neplatných smluv bylo žalované poskytnuto plnění celkem 19.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 14.282 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 4.718 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 4.718 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, do zaplacení, v sazbě platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém nastalo prodlení. Soud přihlédl k tomu, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu na adresu trvalého bydliště žalované, přestože v obou smlouvách o zápůjčce je uvedena adresa doručovací.
32. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k počtu exekucí vedených proti žalované, soud neshledal možnost splácení jako reálnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době tří měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 19.300 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 4.718Kč. Vzhledem k uvedenému měla v dané věci úspěch žalovaná v rozsahu 51,11% (čistý úspěch), které by příslušela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.