Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 403/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 2. 2000, č.j. -30, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 5.000.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody požadované za újmu morální, psychickou, fyzickou a společenskou způsobenou mu tím, že byl zbaven osobní svobody po dobu 18 let, 11 měsíců a 20 dnů, kdy byl internován od 3.6.1949 do 23.6.1951 v táboře nucených prací, od 1.10.1951 do 30.8.1953 v pomocných technických praporech a od 30.8.1953 do 30.8.1968 ve výkonu trestu odnětí svobody. Později byl žalobce rehabilitován a odškodněn, avšak vyplacená náhrada není podle jeho názoru dostatečným vyvážením újmy, kterou utrpěl, a požaduje proto další odškodnění. Po provedeném řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok žalobce není důvodný, neboť žalobce se nemůže domáhat dalšího odškodnění, a to ani z důvodu tvrzeného právního nástupnictví státu po zaniklé KSČ.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2000, č.j. -46, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že věc nelze projednat pro neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, kterou je překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ust. Žalobce v tomto řízení uplatnil totiž stejný nárok, jaký uplatnil již předtím žalobou proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 1996 sp. zn. tak, že žaloba byla zamítnuta, a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5. 6. 1997, č.j. -91, a nabyl právní moci. Jde o stejnou věc, týkající se stejného předmětu řízení a týchž účastníků; ostatně i žalobce potvrdil, že v tomto řízení uplatňuje stejný nárok ze stejného právního důvodu jako v předchozím řízení. I když v předchozím řízení jednalo za stát ministerstvo spravedlnosti, nemění to nic na tom, že v obou věcech je žalovaným stát, který nelze „rozdělovat“ podle jednotlivých ministerstev a jejich kompetencí stanovených S názorem soudu prvního stupně, že nejde o překážku věci rozsouzené, protože v předchozím řízení se jednalo o náhradu škody proti státu na základě a č. 119/90 Sb. a v tomto řízení o náhradu škody proti státu jakožto právnímu nástupci bývalé KSČ, se odvolací soud neztotožnil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že není totéž, je-li žalovanou stranou Ministerstvo spravedlnosti ČR jako ústřední orgán státní správy anebo Česká republika, která je ze zákona zastupována Ministerstvem financí ČR. Ministerstvo spravedlnosti i ministerstvo financí jsou ústředními orgány státní správy, avšak jejich rozdílnost je zásadního rázu. Skutečnost, že Českou republiku zastupuje ministerstvo financí, nemůže vést k paušálním závěrům, jaké učinil odvolací soud, který měl rozhodnout o odvolání a nikoliv řízení zastavit. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na to, že veškeré nároky žalobce byly podle platné právní úpravy v plném rozsahu uspokojeny. Dovolání považuje za bezdůvodné. Obecně lze sice souhlasit s námitkou žalobce, že „ministerstvo spravedlnosti se nerovná České republice“, ale to nic nemění na existenci překážky věci rozsouzené. Navrhla zamítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( a ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.

Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení , podle něhož je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky a pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení (žalobce a žalovaného) a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde tedy v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, který plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, není však významné, jak byl skutek, který je předmětem řízení, posouzen soudem po právní stránce.

V řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. byl rozsudkem ze dne 9. 9. 1996 zamítnut návrh žalobce proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR na náhradu škody ve výši 5.000.000,- Kč za zbavení osobní svobody v době od 3.6.1949 do 30.8.1968, a tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 6. 1997, č.j. -91, neboť nároky žalobce na náhradu škody byly v souladu se zákonem plně odškodněny a další odškodnění mu již nenáleží.

V nynějším řízení se žalobce proti Českému státu - Ministerstvu financí ČR domáhal na základě téhož skutkového stavu náhrady škody způsobené mu v době od 3.6.1949 do 30.8.1968 nezákonným vězněním ve výši 5.000.000,- Kč. V tomto rozsahu, v jakém bylo o nároku na náhradu škody v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci překážka věci pravomocně rozhodnuté; ostatně totožnost předmětu řízení není dovolatelem ani zpochybňována. K této tzv. negativní procesní podmínce, která je neodstranitelná, je soud podle povinen přihlížet kdykoli za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo zastaveno, je správný.

Námitkám dovolatele nelze přisvědčit. Stát je samostatným subjektem občanskoprávních vztahů (§ 21 obč. zák.), odlišným od státních orgánů a organizací. V soudním řízení je označován názvem státu (Česká republika) s dalším uvedením orgánu, který za stát jedná. Pokud bylo v dřívějším řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. pravomocně rozhodnuto o nároku žalobce na odškodnění vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR a v tomto řízení byl stejný nárok v téže výši a odůvodněný stejnými skutkovými okolnostmi uplatněn proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR, znamená to, že na straně žalované nejde o jiného účastníka řízení, nýbrž že řízení se vede proti téže osobě, tj. proti státu, jakožto subjektu, kterého žalobce činí odpovědným za škodu mu způsobenou. Z hlediska procesních podmínek, za nichž lze ve věci jednat ( ), nemá odlišné označení orgánu, který má za stát jednat, ani rozdílnost mezi ministerstvem financí a spravedlnosti žádný význam vzhledem k tomu, že ani v předchozím ani v tomto řízení nebyl žádný z nich účastníkem řízení, a význam nemá ani to, jak žalobce v pozdějším řízení kvalifikuje uplatněný nárok po stránce právní. Totožnost věci je tedy dána i z hlediska totožnosti účastníků řízení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není důvodné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle část věty před středníkem a odst. 5 usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2001

JUDr. Marta Škárová, v.r.

předsedkyně senátu